POETICA rozhovor

25. října 2013 v 3:35 | Clamor |  Sopor Aeternus

Anna-Varney: Bylo kolem třetí hodiny ráno a byla jsem příliš unavená na to, abych psala, tak jsem to pro změnu všechno nahrála, aby se to přepsalo později. Pro opravdový článek byly odpovědi přeloženy do francouzštiny, a pokud vás zajímá (což by mělo), můžete si objednat kopii vytištěného magazínu...

Jak jsem řekla, byly tři hodiny ráno, takže si v podstatě tímto rozhovorem jen tak mumlám. Nebuďtě zmateni, protože si také sama sobě čtu otázky (no, kromě té první). Jo, a taky je tam trochu hudby....někde. Můžete si také toto audio zdarma stáhnout na Bandcamp.




  1. Mohla bys něco říct o tvém vztahu k práci E.A.Poea? Je to básník, který v tobě zanechal nějakou stopu? Myslím si, že celá tvoje tvroba je osvícena Poeovou tvorbou a Poeovy básně jsou pro tebe způsob, jak popsat hloubky tvé duše...

AVC: Je legrační, že se ptáš...no, možná ne legrační, ale zajímavé....protože před pár dny, jsem si připomněla svou úplně první zkušenost s Poeovou prací. Bylo to ve třetí nebo ve čtvrté třídě, takže mi muselo být osm nebo děvět, a četli jsme "The tell-tale Heart" (Zrádné srdce), samozřejmě v německém překladu...nebo možná nám to bylo jen předčítáno, už si to nepamatuju, ani si nepamatuju, jestli nám tehdy vůbec řekli, kdo to napsal...no, pravděpodobně řekli, ale, jestli ano, tak to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože ani tehdy mě lidi nezajímali.
Nicméně, jen jsem to zmínila, protože, ačkoliv jsem se nezajímala, kdo byl autor, ten příběh samotný, nebo spíš, ty scény, které jsem si vytvářela v hlavě, ve mně zanechaly hluboký dojem. Byla jsem podivně zaujatá tím příběhem...Cítila jsem v tom obrovskou sílu...ale jelikož jsem byla malá, nepochopila jsem tak docela tu spojitost. Nevěděla jsem, proč se cítím, tak jak se cítím. Ty scény očarovaly ten den a nikdy mě to neopustilo. Pořád si je pamatuju.

No, o pár let později...když mi bylo dvanáct, když se mé deprese zhoršily a když jsem poprvé pomyslela na možnost sebevraždy...Postupně jsem si kolem sebe nakreslila závoj temnoty, pomalu se propadala do světa stínů, jestli chceš...no a v tomto směru, jsem se snažila najít útěchu ve světě klasické literatury. Nedokážeš si ani představit tu úlevu, ten smysl osudu, když jsem objevila někoho, s kým jsem se už jednou setkala, a on na mě čekal celou tu dobu.

  1. Byl by Poe tvůj dokonalý odraz tvé duše?

AVC: Víš, tohle může být trochu trapné si to přiznat, ale...upřímě...nemáš ani ponětí, jak máš pravdu. Když jsem začala pracovat na albu POETICA, přistoupila jsem k básním zvenku, jestli víš, co myslím. Setkala jsem se s básněmi jako se starými přáteli nebo známými, duchy, na které jsem už v minulosti narazila...ale když bylo album kompletní....a teď přichází ta trapná část...úplně jsem zapomněla, že tato slova napsala úplně jiná osoba. Vnímala jsem je jako svoje vlastní. Vlastně, byly víc než SOPOR...jestli ti to dává nějaký smysl. Nezpracovala jsem je jen do hudby, ale i do sebe.

  1. Je tu takový zvuk, druh pohřebního pískání, které se v té hudbě vyskytuje často, obzvlášť od "Children od the Corn" (třeba v "Dreamland"(Země snů) nebo v překrásné "The haunted Palace"(Očarovaný Palác))...nutí mě vzpomínat na staré hororové filmy. Ovlivnily ty staré filmy tvou tvorbu?

AVC: Umm...vím, co myslíš. To je starý teremín (starý hudební nástroj). Zvuk je téměř stejný jako v těch černobílých sci-fi horor filmech...ano...je to druh nástroje, který skutečně očekáváš, že uslyšíš v těchto starých filmech...a nemůžu popřít, že je mám vlastně ráda. Vždycky jsem měla. Prostě mi to sedne. Na druhou stranu z té tajemné atmosféry, kterou vytváří, je tu také pěkný most mezi chladem synthetizátoru a teplem houslí. Je to skombinováno, vyvažuje to extrémy...a to jsem celá já.

  1. Máš ráda film "The oblong box" (Podlouhlá bedna) s Vincentem Pricem a Christopherem Lee? To je jediný příběh, který interpretuješ a který není báseň, ale krátká povídka...

AVC: Abych byla upřímná, už si ten film nepamatuju. Vím, že jsem ho viděla, ale očividně to ve mně nezanechalo žádný dojem. Jinak bych si to pamatovala. Na rozdíl od to, adaptace Rogera Cormana "The Fall of the house of Usher"(Zánik domu Usherů), také s božským Vincentem Pricem...s tmavě sametovými obarvenými vlasy...a celkově božským a nádherným a dech beroucím. Vlastně, zašla bych příliš daleko, kdybych řekla, že toto je moje oblíbená Poeova adaptace? Ta jediná ve mně zanechala trvající dojem...až do dneška.

  1. Bylo těžké vybrat básně, které zhudebníš?

AVC: Ne, a ano a zase ne. Kde mám začít? Hmm, OK...když posloucháš "Harvest Moon", což je poslední píseň z alba Children of the Corn, můžeš slyšet, že je tu odlišná vibrace ve smyčcové sekci než v Dead lover´s Sarabande.
No, možná to ty neslyšíš, protože je to stejně krátké a do toho hraje plno jiných věcí, ale JE to tam...vem mě za slovo. Nebo ti to vlastně můžu přehrát. Počkej chvilku....(hraje úžasná hudba)...tak tohle je ta nálada, ve které jsem byla, když jsem dokončila album.
Po tom, co jsem dokončila Children of the Corn jsem měla pocit, že opravdu musím jít a uklidit si dům....tedy znovu navštívit staré nahrávky, se kterými jsem nebyla spokojená, ty které pořád byly důležité a pro mě nějakým způsovem významné, ty, ke kterým jsem cítila nějaké spojení. A, přirozeně, ta první věc, co mě napadla byly Poeovy adaptace. Většina z nich "Alone", z neposlouchatelného kousku hrůzy alba "Spiral Traveller". Bože, jak já tu věc nenávidím, ale to je veřejně známé. Já si můžu dovolit to říct, vždyť jsem to vytvořila.
Vidíš, můj počáteční nápad byl udělat pouze dvanácti minutový singl s písněmi "The Sleeper"(Spící) na straně jedné a s "Alone"(Sám) a "Dreamland"(Země snů) na straně druhé. Ale pak najednou "Alone" měla dvojče a k tomu moje hudební vydavatelství předneslo návrh, že bych měla udělat alespoň sedmistopové mini-album, ne jen dvanácti minutový singl...takže...pfff...Pomyslela jsem si -do háje- a předělala jsem všechny POE písně.
Když jseš pořád v první fázi alba, věci mají tendenci být nejasné a ty si pořád nejseš jistý, jakým směrem se album vydá. Nejseš si pořád tak docela jistý jeho smyslem. Ale když na něm pracuješ, věci se vždycky vyjasní, po čase...a tak, po chvilce, jsem si uvědomila, že POETICA vlastně má být album....a pro to potřebuju víc materiálu. Tak, z počátku, záměrně, to byl jediný důvod, proč jsem se podívala po dalších básních, které zhudebnit....ale přirozeně, nemohla jsem to tam jen tak náhodně naházet. Muselo tam být to spojení.

"A dream within a dream"(Sen ve snu), samozřejmě byla zjevná volba...a jen další dvě básně mě napadly jako další. A byly to "The haunted Palace" (Očarovaný palác) a "The City in the Sea"(Město v moři).
Taková zvláštnost u "The City in the Sea" byla, že jsem ji nikdy předtím nečetla. Myslím tím, ano...četla jsem si jednou nebo dvakrát, ale jen letmo a důsledkem bylo, že jsem ji nikdy nepochopila. Také protože, v mých vzpomínkách, se to prolínalo s filmem Jacqa Tourneura "The City under the Sea"...také s Vincentem Pricem, což je asi to, proč jsem vždycky věřila, že báseň popisuje nějaký druh duchařské ponorky. Jak vtipné.
S "The haunted Palace" to bylo podobné. Ačkoli tohle je vlastně část mé nejoblíbenější povídky od Poea...mistrovské dílo, kterým není nic jiného než "The Fall of the House of Usher"...Nikdy jsem si to neuvědomila. Zase, ano, četla jsem to párkrát, ale díky mému nedbalému čtení, jsem vlastně věřila, že je to o strašidelné budově. Myslím tím, jak je to směšné?! Věříš tomu?! Nicméně, když jsem album dokončila, "The haunted Palace" se změnila v jednu z těch písní, která mě vskutku roztřese...pořád to dokáže...a když poslouchám album vcelku, v okamžiku, kdy píseň skončí a zazní první nota s poslední písně, začnu brečet. Pokaždé.
Když jsem začala pracovat na albu POETICA, básně a já jsme byly pouze staří přátelé nebo známí, ale když jsem album dokončila, staly jsme se jedním celkem.

  1. Všechny hudební verze, které jsi již předtím nahrála jsi předělala pro tohle album proto, že se ti již první podstata nelíbila? Nová verze "The Conqueror Worm", "The Sleeper" nebo "Eldorado" jsou všechny pomalejší a už se v nich nevyskytují synthetizátory a jiné elektronické efekty byly také úplně staženy.

AVC: Ne, ne všechny. Vlastně se mi docela líbí verze "The Conqueror Worm" na albu SANATORIUM ALTROSA...mimochodem, mohla bych to vyslovovat víc německy...a dokonce i "Eldorado" ze SONGS FROM THE INVERTED WOMB se mi vždycky líbila. "The Sleeper" no....urgh, ne...ta se mi moc nelíbí. Ironie je, že jsem si myslela, že s tou budu mít nejmíň problémů. Víš, něco jako, nahrát to v lepší úžasné kvalitě a voilá, práce je hotová. Ale...ummm...ne, není to tak jednoduché. Úplně první moment, když jsem CD vložila do přehrávače, málem jsem vyletěla z kůže. Bože, bylo to hrozné. Pro mě je ta stará verze monotónní, nudná a celkově hrozná. Pořád se mi líbí melodie a všechno je krásné...ale ta píseň potřebovala vážné zdokonalení! Což teď dostala a teď je to perfektní.

  1. Představuješ si starověké tělo umění jako něco, co potřebuje trvalý odpočinek/aktualizaci?

AVC: Ummm, ne. Ne, když je hned uděláno správně...jen když je tu jakýsi vnitřní konflikt, který je pramenem a důvodem k vytvoření jedné písně a nebyl pořádně vyřešen. Jinými slovy, když je téma pořád aktuální, pak ano...někdy je nezbyté pohlédnout na píseň znovu.

  1. Když je v písni instrumentální část, je to pro tebe možnost, abys ji vyložila tak, co v tobě čistá báseň zanechává, způsob, jakým zachytit posluchačovu pozornost něčeho, čeho by si nemohl všimnout, protože tu není žádný text?

AVC: Ano. Pamatuju si podobnou otázku z německého časopisu...jen s negativním postojem...týkající se "To walk behind the Rows" z alba Children of the Corn. Oni vlastně řekli, že napůl odbíhám od slov. Myslím tím, představ si...Co zjevně nevěděli nebo nepochopili bylo to, že i beze slov, můžeš pořád vyprávět příběh. Jednoduše prostřednictvím orchestru, pomocí tvých nástrojů. Je to atmosféra, melodie...všechny ty věci. Všechno tohle má svůj význam. Přepravují informace. Není to jen pořádný hluk, víš...
V "Dreamland" například, pořád se tu vyskytuje instrumentální fráze, která má stejnou funkci jako refrén v popové písničce. Opakuje a zdůrazňuje podstatu písně. Samozřejmě, že v původní básni nejsou takové věci...tak tady ti instrumentální část dává prostor...a čas...dovoluje ti to nechat všechno, co jsi právě slyšel, zapadnout....Víš, prostor je v hudbě důležitý. Nejsou to jen noty.

  1. Proč ses rozhodla udělat instrumentální verzi "Alone II", když na albu VOYAGER nebyla ani jedna? Jak vnímáš tu linii mezi první a druhou částí této písně?

AVC: To se prostě stalo. Potřebovala dvojče. Prostě to chtělo zrealizovat. Bylo to zkrátka moc spletité na jednu píseň. Je to....ummm, jak jsem už řekla: instrumentální hudba také předává informace. Tak to prostě poslouchej a příjdeš na to.

  1. Jsou tu i jiné básnící, kterými by ses ráda zabývala ve své hudbě?

AVC: Hmm, ne...ne tak docela.

  1. Mohla bys mi povědět pár slov o bookletu, který vychází spolu s CD? Neměl jsem šanci to zatím vidět. S kým jsi spolupracovala, abys to vytvořila?

AVC: No, jsou tu vlastně dvě naprosto rozdílné edice...vinyl verze a, jak jsi řekl, CD knížka. Tu vinylovou verzi kryje starší foto z HAVE YOU SEEN THIS GHOST, které bylo focené Ingem Römlingem a později bylo přeneseno Natalií Shau. Také vychází se dvěma plakáty a bookletem s nádhernými černo-bílými ilustracemi od Keitha Thompsona, které nějak evokují styl Harryho Clarka a jeho kresby Poea. Je to všechno překrásné.
CD knížka na druhé straně obsahuje 156 stran s fotkami. Není to myšleno jako zejména umělecké. Jsou to prostě fotky...jestli ti to dává nějaký smysl. Nemá to být jako vizuální překlad básní. Je to spíš jako osobní fotoalbum.

  1. Jaká je tvá nejoblíbenější Poeova báseň? Cítím něco velmi silného v "The Sleeper", když poslouchám tvou verzi...

AVC: Má nejoblíbenější báseň je odjakživa "Dreamland"...ale to už není tak docela pravda, protože teď je to POETICA jako celek. Může to znít divně nebo dokonce arogantně, ale nemyslím to tak. Je to teď samotný subjekt. POETICA je moje úplně první propojení s Poem. Duch Poea.

  1. Co pro tebe znamená, že jsi ukončila album písní "A dream within a dream"? Tou nejsvětlejší a možná nejdojemnější písní ze všech, pro mě....Jaké osobní pocity to odhaluje? Touhu oupstit život a zmizet ke světlu?

AVC: "A dream within a dream" byla jediný možný závěr alba. Je to okamžik, kdy už prostě dýl nedokážu svoje slzy udržet. V písni "The haunted Palace" je chvíle, kdy všechno utichne a je tu jen zvuk větru vanoucího přes vršky ruin a to je to, kdy mi přeběhne mráz po zádech. Cítím srdce v krku...všechno se uvnitř mě zkroutí...a když zazní první noty "A dream within a dream", cítím, že brečím. Pokaždé. Je to velmi smutná píseň.

  1. Řekla jsi mi, že když jsi vydala CHILDREN OF THE CORN, tak každý kousek tvé práce byl jako semínko, které jsi pozorovala jak roste. Co cítíš teď, když posloucháš TRIPTYCHON OF GHOSTS?

AVC: Pořád se mi líbí, na štěstí, ale samozřejmě je úplně jiné než POETICA. "Ghosts" byly míněni jako sexorcismus. Je to nemravné, ironické, sarkastické a všechno to...a ve srovnání téměř hlučné. POETICA je úplně přesný opak.

  1. Vracíš se pravidelně k poslechu své předchozí práce, kterou ji udělala nebo je tu jakýsi odstup, jakmile jednou věc dokončíš?

AVC: Obojí. Cítím odstup k mým starým nahrávkám...jako kdyby byly udělány někým jiným a ne mnou...a kdykoli si je poslechnu...z tohoto důvodu...jsem potom vždycky překvapená jako složité ty písně jsou a jak bystré. Je to divné, opravdu. Je to jako: bože, to je skvostné. Jak jsi to věděla? Ah, no...a pak si vzpomenu.

  1. Začala jsi pracovat na novém materiálu?

AVC: Bože, ty jseš zvědavý. Umm, ano, vlastně jsem nahrála další album. Teď to víš. A jestli všechno proběhne bez problémů, mělo by vyjít v únoru.

  1. Děkuji ti za tvé odpovědi. Myslím, že nenávidíš rozhovory a že se ti zdá zbytečné, vysvětlovat něco, co bychom měli poznat, když posloucháme tvou hudbu. Řekla bys, že je tu nějaká tvá část, která trpí, když čelíš propagační povinnosti? ;)

AVC: Není to tak, že očekávám, že lidé porozumí nějakému z alb od SOPOR AETERNUS nebo, že dokonce ucítí, co cítím já. To je hloupé, směšné. Je to nemožné. Ne, důvod, proč zhledávám rozhovory, které mají zpropagovat album, tak těžkými...neřekla bych zrovna rozčilujícími, ale je to proto, že všechno, co jsem chtěla říct, co jsem potřebovala vyjádřit, bylo řečeno na albu. Jinými slovy, když je album kompletní, nemám už co jiného říct. Takže, pokaždé, když obdržím otázky z časopisů, moje reakce je vždycky: Bohové, nemůžete prostě jen poslouchat to album a nechat mě sakra na pokoji?!? --Haha, to je to, tady to máš. Promiň. ;)

Oficiální text najdete na soporaeternus.de. Přeložit tento rozhovor mi zabralo docela dost času, takže kopírovat jen se ZDROJEM.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama