Rozhovor s Annou Varney Cantodeou 2

13. června 2012 v 19:07 | Clamor |  Sopor Aeternus
Není to ještě tak úplně dopřekládané, ale konec dodám brzy :-)

Už od roku 1989 Sopor Aeternus & The Ensemble of Shadows tvoří nádhernou temnou hudbu, kteřá koření v pravdě a v nutnosti. V základu, styl Sopor Aeternus se rozvíjí s každým dalším albem Anny Varney Cantodey, která pokračuje v objevování toho, čemu říká "Hudba pro mrtvé děti a jinak zraněné duše". Unikátní a hluboce osobní zkušenost, zvuk Sopor Aeternus přichází odrážet bolest a někdy zoufalství Anny Varney. Nakonec, Sopor Aeternus a Anna Varney jsou jeden a tatáž a projekt vždy bude forma vlastní terapie...léčícího procesu.



GAUNT: Jak tě tvé dětství/puberta zavedla k tomu stát se muzikantkou/umělcem?

AVC: V průběhu let jsem došla k závěru, že jsem se narodila s duší umělce. Bohužel to nezaručuje nic....ani sebemenší talent. Jen to znamená, že máš duši umělce. Nic víc. Jinými slovy: Je nanejvýš pravděpodobné, že budeš úplně k ničemu.
Jak jsem skončila u tvoření hudby? Už si ani nevzpomínám. Vlastně na tom ani tolik nezáleží. Řekla bych, že je to osud. Mělo se to prostě stát...-pro jakýkoli důvod.
Sopor Aeternus & The Ensemble of Shadows (a tudíž já) je zakódovaný do čísel 2-11-13-4. Všechno je mnoho vrstvené, zahalené a všeobecně spletité. Nebudu ti to vysvětlovat (ani nikomu jinému), ale když pomyslím na tu otázku, mám před očima vzpomínky na dětství...zhruba, když mi bylo deset let.
Šla jsem do nové školy s chlapcem z mé třídy. A poté, co jsme vylezli z metra, se mě zeptal: "Jak si myslíš, že budeme vypadat, až budeme starší?" Má okamžitá reakce byla jedna z vyřknuté frustrace, protože jsem nikdy nebyla schopná představit si svou budoucnost. Vlastně, jsem otravně krátkozraká., což je další očividný fyzický projev neschopnosti. Každopádně, odpověděla jsem, že nemám tušení. Po celou dobu jsem měla podivný pocit, který se k tomu vztahoval...mlhavý závoj...že jsem najednou cítila vzadu mé pravé já. Je to něco jakobych úmyslně blokovala (nebo řídila) své vize. Pak jsem uviděla tu představu ve své mysli. Dvě podzemní dráhy. Jedna vede na sever a druhá na jih. Se stanicí na jedné straně. Vlevo (a jinak prázdné) nástupiště, byl tam hubený muž v šedém kabátě a s kufříkem (vypadal hodně jako účetní), sestupoval po schodech k metru s nápisem jih pro centrum města. Na pravém nástupišti, s vlaky jedoucími na sever, nestárnoucí postava (nedefinovatelného pohlaví), celá oblečená v černé s krásným, černým čírem sahajícím až ke stropu podchodu.
Protože tahle vnitřní scéna mě hrála trošku doleva, když se nakonec přiřítil vlak, úplně zablokovala výhled na levé nástupiště, a tak to vymazalo představu. Nevzpomínám si, zda-li černá postava nastoupila do vlaku jedoucího na sever nebo ne, ale předpokládám, že musela, protože byla najednou pryč. Každopádně, když vlak odjel k horám, viděla jsem osvětlené číslo napsané v zadní části vlaku...a stálo tam: U2
Jak jsem řekla, bylo mi pouhých deset let...a tahle vize mě úplně zmátla. Věděla jsem, že mi to bylo ukázáno, abych se rozhodla a byla jsem stále zmatená. I když všechno uvnitř mě volalo po té podivné, nestárnoucí postavě...zdálo se to velmi nemožné, aby se to jednou stalo.
Nicméně, brzo po tom začalo jít všechno z kopce...

GAUNT: Když máš deprese, myslíš, že je těžké dostat motivaci, abys napsala novou hudbu?

AVC: Být v depresích znamená, že to VŠECHNO se stává utrpením. Někdy dokonce nemůžu ani najít sílu (nebo motivaci) vstát z postele...nebo udělat něco jiného než zírat na zeď. Najednou je o pět hodin později a já stále zírám na ten stejný bod s výrazem k smrti vyděšeného člověka a také s prázdným výrazem.
Hudba je ta jediná věc na světě, kterou mám ráda a je to pak ještě horší, protože v tuto chvíli je absolutně nemožné napsat nějakou novou hudbu...nebo vytvořit cokoli nového...A nezmiňuji pouze metafyzický koncept, jako například Steinerova Kronika Akasha. Víš, myšlenka, že všechno existuje ve velké knize života a že v podstatě všechno, co máš udělat je najít, nebo lépe zapamatovat si to. Ne, je to mnohem jednodušší než to...a následkem toho jsi víc v depresích. Pravda je: VŠECHNO UŽ BYLO VYTVOŘENO. Opakující se stav. Není nic nového k vytvoření. Každá píseň už byla zazpívaná, každý tón a báseň byly napsány. Myslím tím, můžeš se od všeho izolovat a stále tvé výtvory nebudou nové. Jistě, můžou být nové a originální tobě, zpočátku...ale co pak? Jednou opustíš svou jeskyni, nevyhnutelně objevíš, že to, co děláš už bylo uděláno miliony jinými. A ty můžeš jen příjmout, že to, co děláš má nakonec hodnotu....hovna. Vlastně, všechno jsou hovna. Není tu žádný bod v této existenci s čím začít. Takže, co dělat? No, opravdu...všechno, co můžeš dělat je zkoušet nejlépe ignorovat tyto fakta. Jen dělej, co rád děláš, chovej v srdci pomíjivé radosti, ty krátké momenty iluze, které ti tvoření tvého umění můžou dát. Nakonec, je to všechno stejně k ničemu.

GAUNT: Je lehčí začít nebo dokončit album?

AVC: Obojí je těžké, ale z jiného důvodu. Začít nové album je jako zírat do prázdna. Všechno je nepochopitelné, beztvaré a beznadějné. Bohudík, vím už teď ze zkušenosti, že dříve nebo později je tu....otázka. Nepochopil bys to, pokud bys to nezažil. Je to jako...najednou VÍM...a myslím tím VĚDĚT to jistě...že to, co vytvářím bude dobré. Určitě cítíš, že tu byly nějak zavedené určité magické spojitosti...a to, že tvá práce bude efektivní...a pravá. Myslím, že nemusím mít napsanou ještě ani jednu notu...ale už vím, že to bude dobré.
Jednou je pak stejně všechno napsáno a uspořádané. Zaplatím si studio, abych mohla nahrát album...a pak je to zase těžké. Protože v mé hlavě je to album už dávno dokončeno. Je hotové. Takže skutečně ho nahrát je pak zatraceně frustrující...nemyslím stresující. Často si přeju, abych mohla prostě lusknout prsty a....voilá.
Když konečně dostanu audio nahrávku, můžu si to nakonec poslechnout ve sluchátkách...a tudíž odcestovat na všechny ty místa a události...ačkoli tentokrát bez soustředění, které je velmi potřebné. Takhle to je, dokud se nezačnou vracet ty staré deprese....a všechno se stane bezcenným a prostě zase hovnem.

GAUNT: Poté, co je hudba pro tebe napsána - léčící proces, je důležité nahrát všechen materiál, který jsi napsala nebo máš občas kousky, které z nějakého důvodu nechceš vydávat?

AVC: Ne, je to trošku jiné. V době, kdy je album dokončováno, jen důležitý materiál, ten základ, je navíc. To je to, co potom beru do studia k nahrání.

GAUNT: Během nahrávacího procesu spolupracuješ s mnoha hostujícími muzikanty. Jak jim tlumočíš všechny své nápady/materiály?

AVC: Hudba je pro ně vždy nachystána, jsou jim vytištěny listy s hudbou, což je něco, co strašlivě nenávidím....-pravděpodobně proto, že v tom nejsem moc dobrá...a proto, že je to tak zatraceně nudné. Nemůžu se trápit s napsáním každé maličké věci, tak prostě opravím muzikanty přímo ve studiu, vždycky když udělají něco špatně.

GAUNT: Jsou tu nějaké potíže se spoluhráči i během nahrávání vzhledem k tomu, že Sopor Aeternus je takový osobní projekt?

AVC: Je to stresující, ano, ale naštěstí je ve studiu obvykle pouze jeden hudebník (kromě toho, když já pracuju se sborem samozřejmě) a oni vždycky opouštějí studio, až je jejich práce hotová, což mi vyhovuje, protože nemůžu snášet jejich nic nedělání, když já pracuju.
To, že jiní lidé hrají mou hudbu je...divné a vždycky mám bolestivý pocit, že bych se měla omluvit hudebníkům. Vlastně, se pokaždé cítím strašně v rozpacích. Uklidním se až tehdy, když je vidím se zavřenýma očima, jak se kolébají při hraní mé hudby. Vždycky jsem překvapená, když je mi řečeno, jak si myslí, že je má hudba krásná.

GAUNT: Zůstala jsi u Apocalyptic Vision nahrávacího studia od "Ich töte mich...", které bylo vydáno v roce 1994. Byly časy, kdy jiné kapely také nahrávaly v tomto studiu, ale teď se zdá, že je k dispozici výhradně pro Sopor Aeternus & The Ensemble of Shadows. Mohla bys to pomoct vysvětlit?

AVC: Protože Sopor je unikátní.

GAUNT: Tvá dřívější práce může být nalezena na různých kompilacích, na kazetách - In Voluptate Mors, Cascades, This Mourning Sacrilege a Fade into the blue. Četl jsem fámy o dalších kazetách se Sopor Aeternus písničkami, které podporovaly činy proti týrání zvířat...Je tato fáma pravdivá? Jsou tu ještě nějaké postrádané dílky do staré diskografie Sopor Aeternus?

AVC: Ne, ne o kterých bych věděla. Vzpomínám si, že nějací Francouzi chtěly, abych udělala kompilaci na kazetě proti týrání zvířat, ale nemyslím, že se to stalo. Alespoň jsem já neposílala žádný materiál.

GAUNT: Už léta vidíme, jak práce Edgara Allana Poea dostává nový život v tvé hudbě, věřím, že kdyby byl Poe živý, určitě by byl členem Sopor Aeternus. Jsou tu ještě nějaké jeho konkrétní díla, které bys chtěla použít ve své práci?

AVC: Chtěla bych se zase někdy projít domem Usherů. Protože tenhle příběh je pravé mistrovské dílo a já si nejsem jistá, jestli bych byla schopná to tak pravdivě vykreslit.

GAUNT: Před léty ses zmínila o možném znovu-nahrání "Voyager - The Jugglers of Jusa" a po tom, co jsem slyšel, jak skvělé je přepracování "Es reiten die toten so schnell" v profesionálním studiu, nemůžu si pomoct v představování "Voyager". Je stále možnost, že bys to udělala nebo už ses od této představy posunula dál?

AVC: Ne, nechci znovu nahrávat "Voyager". Ale neříkám, že se to nikdy nestane. ;) Nicméně, jako "The Inexperienced Spiral Traveller"...ach, dobře....tohle možná...nebo alespoň část. Uvidíme.

GAUNT: Už od vydání La Chambre d´Echo v roce 2004, se zdá, že používáš více syntetizátorů ve své hudbě - něco, co ale také můžeme najít v dřívější tvorbě. Jaká byla tvá motivace nabrat tento směr?

AVC: Mám ráda elektronickou hudbu. Vždycky jsem měla. Technologie a všechno tohle. Plus, může to být krásně pochmurné. Perfektní soundtrack pro ….no...všeobecně pro města. Hádám, že pro průmyslové ruiny nebo vesmírné odysey. Krásně to sedí se smutkem, který je tahle zemitá existence.
Ale já nejsem elektronický hudebník, většinou používám jen elektronické prvky, které kombinuju s klasickými/akustickými nástroji. To je kombinace, která se mi zdá....adekvátní, abych vyjádřila sama sebe. Víš, most mezi starým a novým, akustikou a elektronikou, mezi tím, co je vlevo a co pravo, mezi ženou a mužem.

Zase platí, kopírovat jen se zdrojem, díky
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 13. června 2012 v 19:43 | Reagovat

Tento rozhovor jsem také četla, bohužel jen v angličtině, moc jsem mu nerozuměla, ale teď se mi to vyjasnilo, těším se na konec :) Je pěkné to číst, vědět pravdivé názory od toho úžasného člověka.

2 Clamor Clamor | Web | 13. června 2012 v 20:30 | Reagovat

Proto to překládám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama