Moc Halloweenu

5. června 2012 v 11:22 | Clamor |  Poezie a próza
V malém městečku žil byl kdysi malý chlapec. Říkali mu Tommy. Byl to velmi bystý a odvážný chlapec. Malý Tommy měl ze všeho nejraději sladkosti a protože jeho rodiče byli chudí, těšil se vždy na Halloween, až si malé dobrůtky vykoleduje. A tak jeden strašidelný Halloween právě nastal.
Chlapec se na něj pečlivě připravoval už týdny předem. To proto, aby měl co nejlepší masku. "Čím lepší maska, tím víc cukrátek." Olizoval se Tommy a navlékl si černou kombinézu s potiskem kostí a na hlavu nasadil velkou lebku z papíru. Vypadal v té halloweenské temnotě jako opravdový kostlivec. Než ale Tommy za sebou zavřel dveře, popadl ještě pytel, aby měl přece kam dávat ony sladkosti. Chvíli chodil po městečku od domu k domu, ale zdálo se, že chudáka Tommyho všechny děti předběhly. "To snad není možné." Zalamentoval a sedl si na schod před poslední dům v ulici, kde mu opět ukázali jen prázdnou ošatku. Všechny dýně se mu zlověstně vysmívaly, duchové v oknech si jen bezstarostně poletovali, ale to se ví, že si také neodpustili ten svůj smích od ucha k uchu. Zato paní Temnota, která se Tommymu plazila u kotníků, ho svým našedlým dýmem objímala a vypadalo to, jako by chtěla malého chlapce uchlácholit. "To už opravdu není v tomto městě ani jedno cukrátko?" Kopl rozzlobeně do pytle, u kterého cosi čmuchala i černá zatoulaná kočka.
Najednou ho zarazil nějaký zvuk. Nebyla to ta kočka, kterou nakopl zároveň s prázdným pytlem, ale něco, co se ozývalo z lesa. Tommy zvědavě spustil ruce, které měl doteď opřené o kolena a dlaněmi si podpíral obličej, tedy dolní čelist lebky své masky. Odvážně se vydal za zvukem. Nedokázal ten ruch v lese nijak vysvětlit. Snad mu to znělo jako, kdyby se v lese pořádala nějaká oslava a všichni si ji pořádně užívali. Tommy se nezarazil ani když mu pod nohama praskal jeden klacík za druhým nebo zahoukala sova. "Kdyby mě teď někdo potkal, stejně by se mě lekl." Uklidňoval se do té doby než uviděl v mlze před sebou nějakou zář. Pokračoval ještě chvíli v chůzi. Potom se zarazil a najednou už nemohl udělat ani krok dopředu, ani zpět. Jeden z kořenů v zemi mu svázal nohy k půdě. "Hele, máme návštěvníka."Ozvalo se kousek od něj. "No ano, bludný kořen někoho chytl do své pasti." Zaskřehotal druhý hlas. Ano, teď už se Tommy trochu bál.
"Dojdi pro něj." Zaslechl ještě a potom už jen někdo potichu kráčel jeho směrem. Tommy si zakryl oči rukama a čekal, co se bude dít. Ten někdo kopl do kořene, který Tommymu svíral nohu, a potom ho už čísi ruce vyzvedly do výše. Byl to divný pocit. Nebyly to ruce, jaké znal, když ho vyzvedl táta. Byly to tvrdé a hubené ruce. Tommy si odkryl oči a málem vyjekl strachem. Držel ho kostlivec! Prázdné oční důlky na něj třeštily svůj hrůzostrašný pohled. ,,Čerstvé mládě." Křikl kostroun tam, odkud přišel.
Prodírali se spadaným listím. Kostlivec měl opravdu problémy chodit v těch hromadách. Listy se mu napíchávaly na články prstů, takže jeho nohy vypadaly jako hrábě. Tommy se té představě musel začít smát. Kostlivec ho pustil na zem. ,,Co se to děje?" Vykřikl kostroun. Jeho zánartí se oddělilo od lýtkové kosti. Teď už zase připomínal piráta, který kulhá s umělou nohou. Tommy nemohl zadržet svůj smích a válel se v listí. ,,Co se to tam děje?" Zarazilo ho najednou. Potom jen cítil na svém obličeji stín. Někdo nad ním stál. ,,Tak tohle je ten, co nás ruší. Jaktože ho ještě nikdo nesvázal a nepřihodil k ostatním?"
Jak skřehotavý hlas poručil, tak se také stalo. Na Tommyho dopadly provazy, které ho samy od sebe svázaly. Za krátkou chvíli zase dopadl do měkkého listí. Všiml si, že na hromadě není sám. Vedle něj naříkaly ostatní děti. ,,Já chci maminku. Bojím se. Sebrali nám naše sladkosti." Křičely. Tommy konečně spozoroval velkou kopu různých cukrátek.
,,Za chvíli začnou naše hody." Řekl zase ten skřehotavý hlas, který patřil čarodějnici. Na hlavě měla velký klobouk opředený pavučinami zakrývající šedé vlasy jako hřebíky a smotané dráty. Tommy se opět té představě začal smát. Co kdyby jí ten tvrdý vlas vypíchl zelené oko. Čarodějnice, kostlivci, hejkalové, zlé nymfy, bazilišci, pavoučí muž, duchové a jiná strašidla se rázem začala rozpadat stejně, jako ten kostlivec, který sem přinesl Tommyho. Ostatní děti se ale nesmály. Pořád byly vystrašené. I když nebyla to už strašidla, ale samotný Tommy, kterého se bály. Oči mu totiž žluté plály přes masku lebky. Propalovaly strašidla. Jeho smích a fantazie zapříčinily to, co se s Tommym stalo. Velmi rychle pochopil svou moc. Moc, kterou mu nadělil samotný Halloween. Rozvázal si pouta a vrhl se na kopu sladkostí. Pobral jich co nejvíce do svého dosud prázdného pytle a utekl s ním z tohoto místa. Po chvíli běhu se zarazil, svalil se za strom a jedl. Z toho hltání ho vyrthla až sova, která zlověstně houkala. ,,Nezáviď." Křikl na ni Tommy a hodil po ní kámen, který nahmatal vedle sebe. Sova se však ani nepohnula a dál na něj koukala. Tommy si vzpomněl na ty děti, co tam nechal a rozhodl se vrátit se pro ně. Najednou se sova vznesla a letěla. Tommy šel za ní.
Sova ho dovedla zpět na místo. ,,O-on se vrátil." Ukázal na odhodlaného Tommyho rozpadlý kostlivec. ,,Prosím, stůj."Zarazila chlapce čarodějnice. ,,Nechtěl by ses k nám připojit? Myslíme si, že jsi víc děsivý než my všichni dohromady. Vypadáš tak nevinně, ale tvůj smích ničí vše kolem tebe."Nabídla mu. Tommy chvíli váhal. Podíval se na svou společnici sovu. Vypadalo to, jako kdyby kývla na souhlas. ,,Je to možné?" Pomyslel si chlapec. ,,Je Halloween, proč by to nebylo možné?" Odpověděl sám sobě a nabídku přijal.
V tom okamžiku se kostlivec poskládal dohromady. Hejkal si narazil svou hlavu na krk a nymfám se vyplnila prázdná místa v jejich těle. ,,Vítáme tě mezi námi." Uklonily se.
,,A co bude s námi?" Namítlo dítě v převleku Frankensteina. Tommy na děti úplně zapomněl. Odpověděl jim žlutě planoucíma očima a zlověstným smíchem.


Tuto strašidelnou pohádku jsem napsala na Halloween :) Je součástí celku Strašidelné pohádky pro goth děti :-) Byla bych ráda, kdyby to nikdo nekopíroval bez předchozího souhlasu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 5. června 2012 v 16:56 | Reagovat

Je to vážně povedená povídka, skoro bych řekla, že končila podobně, jak u Stephena Kinga :D Dobře se to četlo.

2 kirma-lee kirma-lee | Web | 10. června 2012 v 9:58 | Reagovat

Ke komentáři na blogu: Tady mi to tolik nevadí (i když tenhle odstín není tak hrozný, horší jsou takové ty světlé, žvýkačková růžová se tomu říká), takže v pohodě:D Navíc nemáš celý růžový blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama