Červen 2012

Pátrání po zlu

29. června 2012 v 19:46 | Clamor
Tímto bych chtěla zahájit pátrání po zlu. Co to obnáší? Zdlouhavé nalézání blogů s goth tématikou, která je naprosto mimo mísu. Chci se najít pár "zlo blogů" plno samých pozerských a neinformovaných keců.

Co mě k tomu donutilo?
Zejména stránka na FB, která se jmenuje Gothic v ČR. Nedávno jsem tam dala odkaz z youtube na skvělou skupinu 45 Grave. Myslela jsem si, že to bude mít celkem ohlas a lidi se začnou ozývat, jakože je to super a dobře, že jsem to tam hodila....ALE ....během pěti hodin získalo video pouhé 2 "lajky". Říkám si - no tak sakra co tihle lidi poslouchají? - a hodila jsem tam další video. Tentokrát Nightwish - Nemo a napsala jsem k tomu Nejlepší skupina na světě...Naneštěstí jsem se prozradila předchozím videem a mou lež jen tak neprokoukli. Spíš vznikla debata jako jestli poslouchat nebo neposlouchat Nightwish. Velmi trefný se mi ale líbil jeden komentář od známého DJ z Brna...

"No to bude tim ze 45 Grave tady uz nikdo ani nezna, moje recenze na jejich novou desku mela naprosto minimalni pocet precteni.
Jinak se pridavam k nekterym tady, Nightwish jsou vcelku dobra metalova kapela a na jejich poslechu neni nic spatneho, jen by se nemeli cpat do gothiky, tot vse"

Sen

20. června 2012 v 19:09 | Clamor |  Křik mých myšlenek
Asi před hodinou a půl mě konečně zmohlo to vedro a taky čtení ENIGMY a usnula jsem na gauči.
Zdál se mi podivný sen. Ten sen byl ale tak živý, že mi přišlo, jakože se to odehrává ve skutečnosti.

Byla jsem doma a mamka mi řekla, že budeme mít návštěvu. Ani jsem se nepídila po tom, kdo že to k nám má příjít a tak nějak jsem uklízela a vyčkávala. Kolem páté hodiny podvečer se rozdrnčel zvoneku dveří a mamka šla otevřít. Myslela jsem si, že za ní přišla sousedka na kafčo nebo tak. Ale k mýmu úžasu do předsíně vstoupil.......................

Anna proti týrání zvířat - videa

13. června 2012 v 20:37 | Clamor |  Sopor Aeternus
Týrání zvířat je opravdu hrozná věc a tak mě nepřekvapuje, že někdo jako Anna se v tomto oboru taky angažuje :-) Uličnice Anna (všiměte si té sexy pózy, oh jak já ji žeru :D - v USA, Montana, při natáčení A strange thing to say)


A tady je to slíbená video, kde Anna mluví svým přirozeným hlasem :-)

Rozhovor s Annou Varney Cantodeou 2

13. června 2012 v 19:07 | Clamor |  Sopor Aeternus
Není to ještě tak úplně dopřekládané, ale konec dodám brzy :-)

Už od roku 1989 Sopor Aeternus & The Ensemble of Shadows tvoří nádhernou temnou hudbu, kteřá koření v pravdě a v nutnosti. V základu, styl Sopor Aeternus se rozvíjí s každým dalším albem Anny Varney Cantodey, která pokračuje v objevování toho, čemu říká "Hudba pro mrtvé děti a jinak zraněné duše". Unikátní a hluboce osobní zkušenost, zvuk Sopor Aeternus přichází odrážet bolest a někdy zoufalství Anny Varney. Nakonec, Sopor Aeternus a Anna Varney jsou jeden a tatáž a projekt vždy bude forma vlastní terapie...léčícího procesu.

Rozbor textů - Sopor Aeternus 4

13. června 2012 v 18:48 | Clamor |  Sopor Aeternus

Holding out for a hero - Have you seen this ghost?

Tahle píseň se mě osobně zdá strašně zajímavá. Taková roztomilá. Nemyslím teď tou roztomilostí zrovna text, ale to na konci. Je to takový milý spojení s pravou Annou. S jejím projevem touhy. Touhy poznat jejího vysněného prince. Celé tohle album se mi zdá takové zaměřené na lásku. V albu Have you seen this ghost najdeme písně jako je třeba tato Holding out for a hero, Where the ancient laurel grows, I fell for one (Who loves me not), cover verze Hello (Lionel Richie) nebo One day my prince will come. Jestli jsem na něco zapomněla, tak se omlouvám, ale tohle byl pouze výčet příkladů.
Pokročím k téhle konkrétní písni. Tato píseň obsahuje jak již zmíněné roztomilé pasáže, tak melodii ze známé písničky. Schválně hádejte :D
Jinak tu jde slyšet, jak Anna opravdu mluví. Teď mám na mysli ten konec. Přesně takhle Anna mluví i ve skutečnosti. Slyšela jsem ji v jednom videu, které bych sem také později mohla dát.
Aaah, I need a hero, I´m holding out for a hero...You know...to the end of the night...Aah. He´s gotta be strong and he´s gotta be fast and he´s gotta be fresh from the fight...Hmmm, I need a hero...I´m holding out for a hero to the morning light. He´s gotta be sure and it´s gotta be soon and
he´s gotta be larger...hmm...larger than life.

Rozbor textů - Sopor Aeternus 3

13. června 2012 v 18:42 | Clamor |  Sopor Aeternus
In der Palästra - Les Fleur du mal

Závist a nenávist. To jsou asi dvě hlavní slova vystihující podle mě tuto úžasnou a chytlavou píseň. V překladu In der Palästra znamená V paláci. Nejsem žádný kritik, ale každý na první poslech uslyší, jak nádherně pomalu a cinkavě začíná tahle píseň. Je to jakobych vešla do paláce a koukla na mohutný strop s obrovitánským křišťálovým lustrem a po lesklé podlaze bych se pomalu doklouzala ke stolku (pravděpodobně toaletka ručně dělaná ze dřeva), na kterém je položená hrací skříňka. Pomalým pohybem ji otevřu a začne hrát ona cinkavá melodie. Není v ní žádná baletka ani jiná postava, ale jen zrcátko. Vedle toaletky a taburetky jsou spadené těžké sametové červené závěsy. Po odhrnutí těchto těžkých závěsů prolítnou velkým francouzským oknem do pokoje sluneční paprsky. Oslepí mě to, ale ne natolik, abych spatřila tu divnou scenérii venku.
Stojí tam podivná černá postava a nahlas si zpívá. Píseň zní smutně. Jakoby se vyzpívávala ze svých problémů. Zpívá o mužném těle a ne, to zoufalství si nedokážete ani představit. To je ten hlavní příznak její reality, která nestojí za nic. Závidí? Možná, kdyby byla muž. Jenže ona není. Už ne...Ne psychicky - nikdy nebyla. A později přichází refrén. Stejně jako u slok, které zpívala, tak i teď se postava hýbe do rytmu a tancuje si. Neví o mé přítomnosti. V refrénu stojí, že ona je prostě jen tak plachá, a pomalu si srká vodu, zatímco on smí vypít rovnou celý džbán vína. On se zajímá o všechno. O všechno na světě. A ona je raději někde zavřená a nevystavuje se lidem a jen čeká, až příjde konec. Oh, být tak jako on. Mít jeho tělo...ALE ta postava přece nenávidí muže. Nechce být mužem. Vždyť ten výraz permanentního úleku jí tak sluší a prostě jí padne.
Píseň se začíná dramatizovat. Úlek je čím dál víc zjevný. Bůh toho muže stvořil tak kásného. Voda mu teče po jeho nádherně rovné páteři. A přikrčená zhrbená osůbka v černém dále zpívá o zmatení. Proč prostě nejde být neutrální? Přináší to akorát zmatení a přece jen při dokonalé neutralitě by byla naše přikrčená černá zpívající osůbka šťastná.
Potom píseň graduje na nejvyšší stupeň. Osoba zpívá jak prostě asi nejspíš závidí tomu přirozeně krásnému muži. On totiž neví, co to je, nést tu nenávist k sobě samému. To, že černá postava byla napřed někdo úplně jiný, to že i ona byla muž! Ale nenávist ji dovedla k tomu, čím je teď a že by raději byla neutrální, raději by byla "to". To znechucení pokaždé, když se podívá do zrcadla, ta hrůza...A kdyby mu o všech těch pocitech řekla, on by jen potřásl hlavou a zasmál se melodickým smíchem její stupidní hlouposti a té bestii, která se uvnitř černé osoby probouzí.

Abych to tak zhrnula, tohle je další z mnoha písní, která celkem surově a pravdivě pojednává o snu Anny Varney Cantodei být neutrální. Jaký je Váš názor na tuto či jinou píseň Sopor Aeternus? Pište do komentářů :)

Moc Halloweenu

5. června 2012 v 11:22 | Clamor |  Poezie a próza
V malém městečku žil byl kdysi malý chlapec. Říkali mu Tommy. Byl to velmi bystý a odvážný chlapec. Malý Tommy měl ze všeho nejraději sladkosti a protože jeho rodiče byli chudí, těšil se vždy na Halloween, až si malé dobrůtky vykoleduje. A tak jeden strašidelný Halloween právě nastal.
Chlapec se na něj pečlivě připravoval už týdny předem. To proto, aby měl co nejlepší masku. "Čím lepší maska, tím víc cukrátek." Olizoval se Tommy a navlékl si černou kombinézu s potiskem kostí a na hlavu nasadil velkou lebku z papíru. Vypadal v té halloweenské temnotě jako opravdový kostlivec. Než ale Tommy za sebou zavřel dveře, popadl ještě pytel, aby měl přece kam dávat ony sladkosti. Chvíli chodil po městečku od domu k domu, ale zdálo se, že chudáka Tommyho všechny děti předběhly. "To snad není možné." Zalamentoval a sedl si na schod před poslední dům v ulici, kde mu opět ukázali jen prázdnou ošatku. Všechny dýně se mu zlověstně vysmívaly, duchové v oknech si jen bezstarostně poletovali, ale to se ví, že si také neodpustili ten svůj smích od ucha k uchu. Zato paní Temnota, která se Tommymu plazila u kotníků, ho svým našedlým dýmem objímala a vypadalo to, jako by chtěla malého chlapce uchlácholit. "To už opravdu není v tomto městě ani jedno cukrátko?" Kopl rozzlobeně do pytle, u kterého cosi čmuchala i černá zatoulaná kočka.
Najednou ho zarazil nějaký zvuk. Nebyla to ta kočka, kterou nakopl zároveň s prázdným pytlem, ale něco, co se ozývalo z lesa. Tommy zvědavě spustil ruce, které měl doteď opřené o kolena a dlaněmi si podpíral obličej, tedy dolní čelist lebky své masky. Odvážně se vydal za zvukem. Nedokázal ten ruch v lese nijak vysvětlit. Snad mu to znělo jako, kdyby se v lese pořádala nějaká oslava a všichni si ji pořádně užívali. Tommy se nezarazil ani když mu pod nohama praskal jeden klacík za druhým nebo zahoukala sova. "Kdyby mě teď někdo potkal, stejně by se mě lekl." Uklidňoval se do té doby než uviděl v mlze před sebou nějakou zář. Pokračoval ještě chvíli v chůzi. Potom se zarazil a najednou už nemohl udělat ani krok dopředu, ani zpět. Jeden z kořenů v zemi mu svázal nohy k půdě. "Hele, máme návštěvníka."Ozvalo se kousek od něj. "No ano, bludný kořen někoho chytl do své pasti." Zaskřehotal druhý hlas. Ano, teď už se Tommy trochu bál.
"Dojdi pro něj." Zaslechl ještě a potom už jen někdo potichu kráčel jeho směrem. Tommy si zakryl oči rukama a čekal, co se bude dít. Ten někdo kopl do kořene, který Tommymu svíral nohu, a potom ho už čísi ruce vyzvedly do výše. Byl to divný pocit. Nebyly to ruce, jaké znal, když ho vyzvedl táta. Byly to tvrdé a hubené ruce. Tommy si odkryl oči a málem vyjekl strachem. Držel ho kostlivec! Prázdné oční důlky na něj třeštily svůj hrůzostrašný pohled. ,,Čerstvé mládě." Křikl kostroun tam, odkud přišel.
Prodírali se spadaným listím. Kostlivec měl opravdu problémy chodit v těch hromadách. Listy se mu napíchávaly na články prstů, takže jeho nohy vypadaly jako hrábě. Tommy se té představě musel začít smát. Kostlivec ho pustil na zem. ,,Co se to děje?" Vykřikl kostroun. Jeho zánartí se oddělilo od lýtkové kosti. Teď už zase připomínal piráta, který kulhá s umělou nohou. Tommy nemohl zadržet svůj smích a válel se v listí. ,,Co se to tam děje?" Zarazilo ho najednou. Potom jen cítil na svém obličeji stín. Někdo nad ním stál. ,,Tak tohle je ten, co nás ruší. Jaktože ho ještě nikdo nesvázal a nepřihodil k ostatním?"
Jak skřehotavý hlas poručil, tak se také stalo. Na Tommyho dopadly provazy, které ho samy od sebe svázaly. Za krátkou chvíli zase dopadl do měkkého listí. Všiml si, že na hromadě není sám. Vedle něj naříkaly ostatní děti. ,,Já chci maminku. Bojím se. Sebrali nám naše sladkosti." Křičely. Tommy konečně spozoroval velkou kopu různých cukrátek.
,,Za chvíli začnou naše hody." Řekl zase ten skřehotavý hlas, který patřil čarodějnici. Na hlavě měla velký klobouk opředený pavučinami zakrývající šedé vlasy jako hřebíky a smotané dráty. Tommy se opět té představě začal smát. Co kdyby jí ten tvrdý vlas vypíchl zelené oko. Čarodějnice, kostlivci, hejkalové, zlé nymfy, bazilišci, pavoučí muž, duchové a jiná strašidla se rázem začala rozpadat stejně, jako ten kostlivec, který sem přinesl Tommyho. Ostatní děti se ale nesmály. Pořád byly vystrašené. I když nebyla to už strašidla, ale samotný Tommy, kterého se bály. Oči mu totiž žluté plály přes masku lebky. Propalovaly strašidla. Jeho smích a fantazie zapříčinily to, co se s Tommym stalo. Velmi rychle pochopil svou moc. Moc, kterou mu nadělil samotný Halloween. Rozvázal si pouta a vrhl se na kopu sladkostí. Pobral jich co nejvíce do svého dosud prázdného pytle a utekl s ním z tohoto místa. Po chvíli běhu se zarazil, svalil se za strom a jedl. Z toho hltání ho vyrthla až sova, která zlověstně houkala. ,,Nezáviď." Křikl na ni Tommy a hodil po ní kámen, který nahmatal vedle sebe. Sova se však ani nepohnula a dál na něj koukala. Tommy si vzpomněl na ty děti, co tam nechal a rozhodl se vrátit se pro ně. Najednou se sova vznesla a letěla. Tommy šel za ní.
Sova ho dovedla zpět na místo. ,,O-on se vrátil." Ukázal na odhodlaného Tommyho rozpadlý kostlivec. ,,Prosím, stůj."Zarazila chlapce čarodějnice. ,,Nechtěl by ses k nám připojit? Myslíme si, že jsi víc děsivý než my všichni dohromady. Vypadáš tak nevinně, ale tvůj smích ničí vše kolem tebe."Nabídla mu. Tommy chvíli váhal. Podíval se na svou společnici sovu. Vypadalo to, jako kdyby kývla na souhlas. ,,Je to možné?" Pomyslel si chlapec. ,,Je Halloween, proč by to nebylo možné?" Odpověděl sám sobě a nabídku přijal.
V tom okamžiku se kostlivec poskládal dohromady. Hejkal si narazil svou hlavu na krk a nymfám se vyplnila prázdná místa v jejich těle. ,,Vítáme tě mezi námi." Uklonily se.
,,A co bude s námi?" Namítlo dítě v převleku Frankensteina. Tommy na děti úplně zapomněl. Odpověděl jim žlutě planoucíma očima a zlověstným smíchem.


Tuto strašidelnou pohádku jsem napsala na Halloween :) Je součástí celku Strašidelné pohádky pro goth děti :-) Byla bych ráda, kdyby to nikdo nekopíroval bez předchozího souhlasu.

Nový rozhovor

3. června 2012 v 12:01 | Clamor
Chystám se překládat další rozhovor s Auntie VaVa :-) Ale nevím, jak dlouho mi to bude trvat, snad to stihnu do zítřka