Rozhovor with fabulous AVC

14. května 2012 v 19:36 | Clamor |  Sopor Aeternus
Tento rozhovor jsem překládala docela dlouho (asi tři dny) a omlouvám se, jestli tam bude něco, čemu zrovna nerozumíte. Pro kopírování by bych byla ráda, kdybyste uvedli zdroj www.moonshine.blog.cz



DW: Moc se neví o tvém dřívějším životě (o dětství a výchově). Jaké osobní zkušenosti v dopívání zapříčinily, že sis vybral(a) život v izolaci a děláš hudbu?


AVC: Důvod, proč se o mém dřívějším životě moc neví je jednoduchý, protože ho moc nezmiňuji. Jestliže to není v mé hudbě, nemusí to nikoho zajímat. Tečka.
Nicméně, tvá otázka není tak lehká na zodpovězení, protože tu nebyla jen jediná událost,která mě uvořila k tomuto obrazu, jako jsem teď.
Stejně jako u všech vývojových procesů v životě, to byla kombinace všeho, s čím jsem se setkal(a)....v podstatě ve dvanácti, když jsem úmyslně pomyslel(a) poprvé na sebevraždu.
Pamatuju si to docela jasně, protože jsem to slovo nikdy předtím nepoužil(a). Ale od té doby je ta myšlenka pořád se mnou jako možná volba. Přitom silně věřím, že sebevražda je nezbytné lidské právo, protože ta jediná věc, kterou my, pouzí návštěvníci na této planetě, opravdu a skutečně vlastníme je naše jednotlivé lidské tělo...-zbytek..- je jen vypůjčen. Opakuju: možnost skončit svůj život je posvátný dar a nezbytné lidské právo, které vám absolutně ŽÁDNÝ smrtelník nemůže vzít...-žádná církev, žádný doktor, žádný soudce. To je to, čemu věřím. Takže, pokud se ti chce zpívat, zpívej: ,,Je to mé tělo, a umřu, pokud budu chtít....(umřu, pokud budu chtít, umřu, pokud budu chtít)..mohl bys chtít umřít také, pokud se ti to stane." Jedna z mnoha věcí, kterou jsem musel prožít bylo vychování,asi možná nejpopsatelnější jako klasická "dvojsvazující"situace...a to všechno k tomu vedlo.




DW: V minulosti jsi popisoval(a) trauma z dětství, které se přihodilo během podávání sedativ vedoucí k zážitku mimo vlastní tělo (pocity, které mají někteří lidé během klinické smrti), můžeš prosím popsat tu zkušenost?

AVC: Ta zkušenost mimo vlastní tělo, i když vyvolaná anestezií, byl další projev mého všeobecného stavu: Oddělení mysli a hmoty, nebo duše a těla, jestli chceš. Bylo mi šest let a mé mandle (doufám, že je to to správné anglické slovo pro ty věci, co máš v nose - ne vážně nemyslím piercing - ozdoby) byly odstraněny. Přirozeně, nevěděl(a) jsem proč, protože, když jsem byl(a) malý(á), nic se mi nevysvětlilo. Totiž, každá otázka vždy vedla k nějakému druhu trestu (nebo slovnímu týrání), což je velmi smutná, ne-li dokonce tragická situace pro každé zvídavé dítě, protože dříve nebo později se on nebo ona prostě vzdá a prostě se přestane ptát. No stejně...Bylo mi šest a ( jako logický důsledek, toho, co jsem se naučil(a) ) už jsem se nanáviděl(a). V nemocnici jsem stál(a) naboso ve svém froté pyžamu na studené podlaze, nějaký doktor mě vyšetřoval. Moje matka brečela, když odcházela, což byl jasný důkaz, že se mnou je něco hrozného. Ležel(a) jsem v posteli v nějaké šedé chodbičce a když jsem řekl(a), že potřebuju na záchod, nějaká hrozná a neslušná sestra mi dala něco, o čem jsem si myslel(a), že vypadá jako průhledá nádoba na Lenor. Zčásti, protože jsem si připadal(a) pozorován(a), bylo mi trapně a cítil(a) jsem se zjevně zranitelně, v této dlouhé a příliš zalidněné chodbičce (a zjevně proto, že jsem už tehdy asi před rokem opustil(a) běžně očekávaný způsob čůrání ve stoje jako malý chlapec), ani jedna kapka nespadla do té nádoby. Po chvilce přišla další sestra k mé posteli ( poněkud mladší, příjemnější a přátelštější), stáhla mi kalhoty od pyžama a (vtipkovala....teď přiletí včelička) vpíchla mi injekční stříkačku do mé pravé hýždě. Nepamatuju si, zda - li to byla sekundová injekce, ale brzy po té včeličce (což byl ve skutečnosti přesný popis mého pocitu) se moje postel přemístila na operační sál a já jsem byl(a) velmi unavený(á). Kolem mé postele stálo hodně lidí, položili mi masku na obličej a najednou jsem už nemohl(a) dýchat. Zoufale jsem se snažil(a) strhnout si masku z obličeje, ale sestra ji vždy nasadila zpět s napomenutím: "Nechej toho!" , což bylo docela kruté, protože já jsem byl(a) naprosto přesvědčený(á), že mě ti lidé chtějí zabít. Poslední věc, kterou jsem zahlédl(a) byla nějaká stříbrná pinzeta a pak jsem byl(a) mimo...

Vznášel(a) jsem se nad tou scénou, koukal(a) jsem dolů na to drobné tělíčko nevinného chlapce se všemi těmi silnými lidmi okolo něho. Velmi jsem s ním soucítil(a) a s velkou naléhavostí jsem zakřičel(a): "Utíkej, vstaň a utíkej. Na co čekáš? Dostaň se odsud sakra!!!!" Ale chlapec se nehýbal. Cítil(a) jsem velké zklamání. A můj počáteční soucit se změnil v pohrdání: " Ty pitomej idiote, proč jsi nezkoušel utýct? Jestli neutečeš, tak si pravděpodobně nezasloužíš nic lepšího!!"

To byl ten okamžik, kdy se mé tělo a duše rozhodly kráčet odděleně.

DW: Zmiňoval(a) ses o sobě, jako o člověku se dvěmi dušemi. Někteří dokonce připisují tuto myšlenku posednutí. Řekl(a) bys, že je to správné? Chtěl(a) bys nám rozvinout toto slovní spojení?

AVC: Cože? Posednutí? Má milá, co si teď myslíš? Neříkej mi, že je to všech nejoblíbenější: Jsem Pazuzu (babylonský a asyrský král démonů, moje pozn.) (teď mi dej krucifix a já si ho strčím do pí*e) ta epizoda k popukání ze show Lindy Blair. Ano, jinak známá jako "Exorcista"?! Umm, dobře...Promiň, že tě zklamu, ale....- ne, nic takového. Tak jak tak, jistě tu bylo méně zvracení - alespoň z mé strany ;-)
Člověk se dvěmi dušemi ( nebo více v mém případě) je jednoduše jeden termín pro popsání transsexuální osoby. Nemá to nic do činění s posednutím, není tu žádná energie, žádný duch, žádný démon, žádná Avon Lady, která se snaží proniknout ti do mysli nebo těla. Když nad tím tak přemýšlím...Pamatuju si s Avon ladies jednu zajímavou věc, když jsem byl(a) dítě. Nebyly vpuštěny do našeho domu, bylo mi totiž řečeno, že jdou jen za děvkama, ale bohužel mi nebylo vysvětleno, co to děvka znamená a očividně tato stvoření zajímaly šminky a parfémy - jako mě.
No, odbočil(a) jsem od tématu...Člověka se dvěmi dušemi popisuje duševní stav nebo kondice, se kterou se narodí. Je to jako být zároveň muž, ale i žena, nebo když se odvážíte udělat krok dál, do světa života a sféry smrti. Nicméně, použití tohoto výrazu se dnes stalo poněkud inflační (jak je to s mnoha věcmi, dodává sarkasticky), protože mít dvě duše je daleko víc než být gayem nebo lesbičkou, je to zvlášť o pocitu, kdy máte dojem, že se necítíte ve své kůži, může to být velmi isolační (a teď nemám na mysli strašidelná) zkušenost, když dospíváš, protože většinou není absolutně žádný vzor, ke kterému bys šla pro radu. V mém případě: Vyrůstal(a) jsem v bolestivě "normálním" prostředí s normálními ženami a normálními muži, kde nebylo absolutně NIC mezi. Cítil(a) jsem se jako mimozemšťan, který nouzově přistál na nepřátelské planetě obývané masožravými primáty ( a jak se nakonec ukázalo: Měl(a) jsem sakra pravdu.)


Dodnes si myslím, že je poněkud divné, když si lidé ve 40ti letech najednou uvědomí, že jsou gayové nebo lesby, nebo když pak mluví o dni, kdy měli svůj slavný coming-out. Myslím, že se do nich umím vcítit, samozřejmě, alespoň do určité míry....ale to, co nikdy nepochopím je: Jakto, že na to nepřišli dřív? A jaktože jejich rozdílnost není zřejmá celému světu? (alespoň na povědomé úrovni?)...Pokud jde o mě, já jsem to vždycky věděl(a). V pěti letech se mi tyto věci vyjasnily, ačkoli jsem pro to neznal(a) žádný název. Věděl(a) jsem, že mě zajímají muži, stejně tak jsem věděl(a), že se necítím být kluk (ani dívka). První náznaky možných budoucích problémů začali, když jsme si hráli s dětmi ve školce na "rodinu"....a vždycky jsem skončil(a) tak, že jsem představoval(a) sebe jako ošklivého domácího psa.


DW: Když se zeptali na chirurgické změny na tvém těle, uvedl(a) jsi, že bys to neudělal(a) kvůli "duševnímu konfliktu". Můžeš to nějak vysvětlit?


AVC: Myslím, že se zmiňuješ o tom, co je obyčejně známo jako operace na změnu pohlaví, a do určité míry máš pravdu. Nepodstoupil(a) jsem to. Proč bych měl(a)?
Nic bych tím nevyřešil(a). To by jen způsobilo další zcela zbytečné problémy. Víš, já nepatřím do žádné té směšné kategorie této žalostné společnosti lidí...a ani nechci. Nejsem ani muž, ani žena. Tak kam mě zařadit, co? Mám ideální představu, nicméně je vzdálená omšelým uličkám plných doktorů (což přirozeně utíkám od tématu). Žádný chirurg by si neuměl představit operaci, po které toužím: kompletní a nádherná neutralita, kde nic nepřebývá. Nic, než malý otvor, abych mohl(a) močit. Všechno ostatní - pryč.
Ano, takové jsou opravdu mé sny.
Už žiju dlouho v tomto vězení masa, které necítí tu tíhu na bedrech každou vteřinu dne (což, pokud se to vezme zblízka, není zase až tak pravda, uvážíme-li, že se teď krčím nad klávesnicí). Jen chvílemi mám příliv nálady, která to všechno hodí za hlavu a nebo o svém stavu přemýšlím moc dlouho, že mě vždy přivede k slzám, ale teď už ne tak často.
Nikdy jsem také nebral(a) žádné hormony (a tady je ten duševní konflikt, který jsi měla na mysli) především proto, že to by znamenalo, že bych se dobrovolně podřídil(a) sama sobě po zbytek života, protože tohle je právě o tom, jak dlouho je dokážeš brát....a pro zoufale snažící se duši být volná je to neúnosný pohled (kromě toho, kdybych někdy chtěl(a) brát takovéto hormony, nebylo by to vhodné kvůli rodinné anamnéze, jak jsem nedávno zjistil(a) ).


DW: Zjistila jsem, že je jedno z tvých jmen Varney, bylo odvozeno z Varney the Vampire nebo-li The Feast of Blood. Ale v kinze bylo poněkud nejasné, zda byl Varney upír nebo se prostě jako oni choval. Jak toto upírské téma odráží kdo jsi?


AVC: No, někteří lidé si myslí, že Sopor je vážně blbost, takže právě tady je pro tebe upírské téma.( Ale dost lehkovážnosti)


Dvě věci, které si pamatuju z toho příběhu je nádherně grafická scéna na začátku a fakt, že on (Varney) se na konci zabil spadnutím do ohnivé hloubky sopky.... - velmi symbolické a zřejmě očisťující, ale jinak lépe řečeno strašlivý čin. Je tolik úžasných způsobů jak zemřít, ale oheň ( nebo láva v tomto případě) je tak vzdálená té smrti, jakou bych si pro sebe přál(a).


DW: Je známé, že "Ensemble of Shadows" je nějaká duševní síla, která tě ovlivňuje, díky které píšeš hudbu a publikuješ ji. Kdy se tyto entity poprvé objevily a proč tu byl kladen důraz na vydávání materiálu k publikaci?


AVC: Oh, Ensemble of Shadows tu vždycky se mnou byly - jak už vím. Jen jsem si jejich přítomnost neuvědomoval(a). Myslím, že to bylo poté , co jsem objevil(a) hudbu jako své osobní uvolnění od bolesti a tak začala určitá forma komunikace.
Proč vydávám alba? No, protože to je to, co jsem, má forma umění a vyjádření. Tohle je můj způsob komunikace se světem....ačkoli, nepopírám, že je to spíš vnitřní monolog, protože nechci, ani neočekávám odpověď z venku. Je to trochu jako sedět na ostrově, psát SOS zprávy, dávat je do láhví, eventuelně je hodit do moře...- někdo je najde při odlivu a, po chvilce, se jde zase koupat na pláž, zatímco jiní jakoby zmizeli navždy.
Abych byl(a) upřímný(á), líbí se mi představa být pouhým studio-umělcem, a ne proto, že by se mi nikdy nelíbila přítomnost lidí. Pro mě, je umění...(což v případě SOPORa znamená kompletní album) svatá trojice světa, zvuku a image...funguje to jako exorcismus....- je to vysoce intimní čin očištění. Jinými slovy: Ten úmysl je něčím řízen, a ne nekonečně udržovaný problém dodávanou další energií, tak jako bych to dělal(a), kdybych opakovala písně pořád a pořád dokola na hloupých koncertech. Pokud dokážeš pochopit tuto představu, uvidíš také jak nekonečně obscéní se stává pouhá myšlenka SOPOR koncertů. Myslím, že by to bylo stejné jako veřejné spáchání sebevraždy na pódiu, nebo jako sledování osoby, jak se trhá na kusy...a nakonec tomu zatleskáš.
Na větší materiální úrovni, a zároveň i méně poetickému listu, jsem finančně závislý(á) na prodeji svých alb. Pokud bych to nedělal(a), neměl(a) bych peníze, profesionálně nahrávat dalš materiál - což musím dělat, abych mentálně a spirituálně zůstal(a) naživu.

DW: I když jsi říkal(a), že hudba, kterou píšeš, je prováděna jako forma tvé terapie, je tu alespoň malá část, která doufá, že tvá hudba inspiruje a pomáhá ostatním, kteří ji poslouchají?

AVC: Ne, ne když pracuji. Nikdy nemyslím na druhé lidi, když tvořím. Jen, když jsem doslova mezi dvěmi alby, když tak docela nevím, kam jít, co dělat jako další, je když mě napadne nějaká myšlenka. Abys rozuměla, z mého bodu pohledu je to úplná hloupost psát materiál za účelem pomoci druhým lidem. Je to úplně zbytečné, protože všechno, co opravdu umím je psát o sobě upřímně a do jisté míry i nemilosrdně....nebo jako naše oblíbené zneužívající bledé dítě kdysi zpívalo: "Začínám s tyranií u zrcadla..." - nebo něco jako je tohle.


DW: No, k míň vážným věcem: Chápu, že sis oblíbil(a) Darth Vadera. Jak se to stalo?

AVC: No, protože on je celý černý a tak nádherně zářivý ;-)
Ale vážně, vina je na nějakém (Francouzském, myslím, nemůžu si přesně vzpomenout) nezávislém magazínu, s kterým jsem před lety dělal(a) interview. Snažili se být kreativní, předpokládám, tak uzavřeli svůj dotazník přidáním krátké hry, kdy mě zasypávali velmi chytrými (ehm) otázkami. První myšlenka, se kterou přišli byla "černá" ...- a okamžitě byla dokončena takovým ohromným údivem ;-)
Teď, jako správný Goth, co jsem měl(a) odpovědět? SMRT? Deprrrrrese? Nebo dokonce temnota? Grrrrr...ale prosím vás. Dejte mi přestávku, chlapci. Tak jsem se na místo toho, rozhodl(a) hrát chytrou mrchu a řekla jsem Darth Vader. Bohužel, jsem neměla ani představu, že mě to automaticky přiřadí k fanouškům Star Wars. Ale, teď když to "Wank -a-pedia" říká , tak to musí být pravda.
Dost legrační.

DW: Ve tvé práci je k dispozici také velké množství odkazů na Saturn, ale je nejasné, jestli je to pouze obrazové číslo nebo skutečný symbol nábožensky kultovní povahy. Můžeš prosím vysvětlit místo Saturnu ve tvé hudbě nebo osobním přesvědčení?

AVC: Ne, promiň, ale tohle je jedna z věcí, kterou nehodlám vysvětlovat.

DW:V některých tvých textech a rozhovorech si o tobě někteří myslí, že jsi polyteistický(á). Řekl(a) bys, že je toto pojmenování správné?

AVC: Určitým způsobem ano.

DW: Většina z tvých textů byla napsána a produkována pouze tebou, nicméně album La Chambre d´Echo bylo vydáno s pomocí produkce Dead Can Dance, Johnem Riversem, jak jste se seznámili a co tě nakonec přimělo s ním spolupracovat?

AVC: Oh, kde začít? Hmm...Ok...na začátek: všechen SOPOR materiál ( ne cover verze) jsou psány a uspořádané mnou....ano, naší naprosto krásnou a nejmilovanější Annou-Varney Cantodeou.
Jak jsem zmiňoval(a) předtím, nahrávání alba je velmi intimním činem. Vyžaduje to bezpečné prostředí a adekvátní atmosféru. Dost překvapivě, čím jsem starší a čím víc alb vydávám, tím víc se stávám citlivější na plnění těchto nezbytných podmínek.
Předtím než jsem potkal(a) John, jediná věc, co jsem o něm věděl(a) byla, že pracuje pro DEAD CAN DANCE, a ačkoliv celková atmosféra těchto dvou zvláštních alb (Spleen & Ideal a Within the Realm of dying sun, které, drazí Goth-kids, by byly lepší v hudební kolekci, jestli nechcete ztratit 50 % drahocených goth bodů) je daleko víc pompézní a větší než SOPOR (částečně proto, že nezpívám jen lu-la-lu-la-ley, jako když si Lisa Gerrard
vytvořila svou vlastní ochranou známku), je tu stále znamenitá linie mezi naší hudbou... a pak bylo rozhodně dobré místo, kde začít, protože nic není horší než když pracuješ s někým, kdo absolutně nemá představu, co chceš docílit. Když jsem mu pak zavolal(a), abych se dozvěděl(a) více informací o jeho vybavení studia, zvuk jeho hlasu (a vibrace, jak jsem zjistil(a) ) mě přesvědčil, že tam budu v dobrých rukou.

Ten výraz "producent" je vlastně lépe řečeno nemastný neslaný, a nebyla bych překvapená, kdyby ses zeptala dalších deseti producentů, aby vysvětlili svoji práci, a skončila jsi s deseti různými odpověďmi. Když se podíváš nejdřív na edici dřívějších alb SOPORa, zjistíš, že jsem nikdy nepoužívala ten výraz "produkce", nikde v titulkách, především proto, že jsem nikdy neměla ráda to slovo (a ani jsem dřív neměla tušení, co to slovo znamená).
Pronajímání času ve studiu je taaak drahé a (až na konkrétní duchovní pojetí mé práce) tohle je pro mě ten dostačující důvod, proč nevstupovat do studia, dokud nejsem důkladně připravená. Jinými slovy: zamlouvám si studio, jen pokud vím, že je 100% hotové (teoreticky), takže všechno co zbývá udělat je to album nahrát a po případě namixovat. V soukromí, jsem nikdy neposlouchala hudbu přes reproduktor, ale jen přes sluchátka. Tohle, plus okolnosti, že nepoužívám konkrétní zvuk studio monitorů....a ještě navíc, že přísně omezen, mě nutí vyžadovat dobrého audio technika, někoho, který mi dokáže udělat zvuk, který chci a pomůže mi udělat mix...přesně tohle je to, co potřebuju od Johna. Občas něco navrhne a občas neřeknu: ne, jak se opovažuješ! ;-)
Do teď jsme nahráli pět alb/EPs a naštěstí se nám zdá, že nám to spolu jde.





DW:Fotografie pro album, které byly vyfotografovány v Narrenturm (první psychiatrická léčebna na světě, Vídeň, Rakousko, moje pozn.), byly provedeny podle tvého přání nebo podle fotografa Joachima Luetkeho? Proč jste se rozhodli, že budete fotit právě zde?


AVC: Upřímně, nevzpomínám si, kdo přišel s tímto nápadem. Vím jen, že jedna podmínka byla, fotit někde ve Vídni, nebo poblíž, jednoduše proto, že tu Joachim žije. Jendou jsme se rozhodli, že Narrenturm by byl pěkný nápad, Joachim se byl zeptat, kolik bude stát povolení. Zřejmě řada "umělců" (všimněte si uvozovek) se už kdysi ptalo, ale obyčejně platilo velké NE. Asi si dovedeš představit, že ústav se neuspokojí ego-výlety, jakýchkoli amatérů, kteří se označují za umělce...a toto místo je přirozeně přitahuje.
No každopádně, my jsme to měli povoleno a celá věc se podle ředitelky Dr. Patzak ukázala být překvapivě velmi přátelská a užitečná (když si uvědomili, že my JSME umělci). Výsledek dvoudenního focení byl ohromný - 128 stránek knihy umění, která vizuálně doprovodila hudbu alba La Chambre d´Echo - Where the dead birds sing.
Obecně lze říct, že skutečné umístění focení je téměř vedlejší v případě SOPORa, protože výsledek vždycky bude vyhovovat konceptu alba jen proto, že energii umožňujeme proudit.


DW: Ve své hudbě používáš širokou škálu hudebních nástrojů, od smyčcových kvartet, po syntetizátory a automatické bicí. Musím se zeptat, kde jsi přišla na takovou znalost tak široké palety hudbeních nástrojů?


AVC: Oh, prostě to dělám.


DW: Tvůj materiál na kompilaci "Jekura-Deep the eternal forest" byl vlastně vydán pod jménem jiné skupiny White Onyx Elephants, byl tu nějaký důvod pro prolomení názvu "Sopor Aeternus & The Ensemble of Shadows"?


AVC: Potřebovala jsem vytvořit White Onyx Elephants, aby vyplnili mezeru mezi dřívější DEMO nahrávkou a prvním pořádným albem SOPORa "Todeswunsch - Sous le soleil de Saturne" Nedokážu vysvětlit proč, protstě jsem to potřebovala udělat.


DW: Na závěr, vytváříš hudbu od roku 1989, při poslechu svého hudebního vývoje v průběhu let. Jaké myšlenky ti přicházejí do hlavy o tvém osobním růstu a zkušeností psát a nahrávat materiál?


AVC: No...nic se nezměnilo...nic...protože lidé se jednoduše nemění (ačkoliv by tomu rádi uvěřili). Nedávno jsem poslouchala album z roku 2001 "Songs from the inverted womb" a k mému překvapení, uvědomila jsem si, že je to v podstatě to samé jako "Les Fleurs du Mal" z roku 2007. Myslím tím, ano, hudba, slova, zvuk a atmosféra..všechno je odlišné...ale v podstatě je to to stejné. Můžeš opravdu říct, že to jsou sourozenci...no, tak jak tak můžu.
Dobré album by mělo být (mimo jiné aspekty) druh náhrobního kamene...Hrobka, kde leží část umělce pohřbená. Jak vidíš, hrubý překlad názvu prvního alba je: "Zabíjím se každou chvíli, ale jsem nesmrtelná a vzkřísím se...- ve vizi Smrti."


Myslím, že tohle by ti mělo ukázat něco o mém vesmíru, ve kterém žiju
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 15. května 2012 v 16:32 | Reagovat

Tento rozhovor jsem nedávno četla v originále, ale kvůli mé jednoduché angličtině a s velmi těžkými větami, kterými Anna vedla rozhovor, jsem moc vždycky nepochopila pointu článku. Ale tady jsem si ten článek mohla pořádně pročíst a zjistit, že Anna je opravdu vtipná a dost jí rozumím.
Ale přesto můj sen je někdy se s ní setkat a pořádně s ní pokecat, což je zhola asi nemožný xD

2 Clamor Clamor | 15. května 2012 v 21:35 | Reagovat

Což o to, potkat bys jí mohla. Každý večer se chodí procházet do polí a bydlí na okraji Frankfurtu. :-) Spíš ten pokec už moc nepřipadá v úvahu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama