Květen 2012

I got it

23. května 2012 v 20:18 | Clamor |  Křik mých myšlenek
Co mám? Maturitu mám. Uff, spadla ze mě všechna tíha :-)
Maturovala jsem se dvěma dvojkama a dvěma jedničkama :-)

Rozbor textů - Sopor Aeternus 2

19. května 2012 v 21:38 | Clamor |  Sopor Aeternus
No ano, poselství této písničky je zřejmé na tolik, že mi příjde divný psát k ní rozbor. Nicméně, tato píseň je v mém TOP 10 na prvních příčkách.
Úžasně vykreslený způsob přátelství. Dokonce i ta nejsamotářštější osoba potřebuje přítele. A ano, možná se nám to bude zdát, jako ta nejdivnější věc, ale Anna má prostě jeho společnost tak ráda.
A výjmečně o něm přemýšlí v nezvladatelných hodinách dne. Dokonce, i když myslí na sebevraždu. Kdo jiný by měl spáchat tu věc. Nějaké špinavé ruce amatéra? Ne, přítel. Tohle Anna zpívá, zatímco ona vaří čaj a on pije víno. Skvělý způsob, jak strávit noc.
A teď videopklip. Mám potřebu se k němu také vyjádřit. Ten dům je úžasný. Ty místnosti, schodiště a Anna tancující uprostřed chodeb. Velká okna, u kterých vyhlíží svého přítele a chodník před domem, kde mu jde naproti. Mám takový dojem, že je to dům Anny, protože jednou si stěžovala na horké počasí a vyfotila strom z okna. A v tom videoklipu je stejný strom. :D Ano, možná blázním. So, now is time for a cup of tea. :D

Rozbor textů - Sopor Aeternus 1

19. května 2012 v 21:04 | Clamor |  Sopor Aeternus
Jsem ráda, že mě tohle napadlo. Většinou na internetu koukám, že lidi mají na texty Anny různé názory... Protože často překládám její texty, četla jsem dost rozhovorů a čtu i její zápisky, došla jsem k tomu názoru, že zkusím něco jako je rozbor textů. Tedy sdělit v pár větách o čem texty jsou. Ne všichni jejím textům rozumí.

Začnu u We have a dog to exercise. Má velmi příjemnou, skotačivou melodii, ale text je poněkud pochmurný.

Většina všeho plyne z ,,The body is a prison cell..." Tělo je vězení...Ano, tělo je pro Annu velké vězení. Chcete být někým jiným, ale tělo vám dá už předem sestavená dědičnost DNA. To jak vypadáte, to jaké máte predispozice atd. A jediné, co můžete opravdu měnit je to, po čem toužíte, své vědomosti, prostě to, co je uvnitř (když pominu Anninu vyholenou hlavu, a piercingy...). To jediné, co vám opravdu patří je duše. Všechno ostatní je jen vypůjčené. Jako obnošené šaty, které jste zdědili po několika generacích....

A tato frustrace z nenaplněného vzhledu (být žena, být neutrální) vás po dlouhých depresích žene k myšlenkám na sebevraždu. Ano, vnímavost k tomu, kdo jste a kdo nejste...Loajální přítel, jak ji Anna nazvala v písni....

,,White, fragile porcelain-boy" napovídá, že tyto myšlenky a vnímavost má už od raných let.

Takže tímhle bych skončila. Abych to tedy ještě shrnula, tato píseň pojednává o válce. Na jedné straně stojí XY a na druhé XX (chromozomy) a tím, že si prostě nemůžeme vybrat, s čím se mezi nohama narodíme.


Rozhovor with fabulous AVC

14. května 2012 v 19:36 | Clamor |  Sopor Aeternus
Tento rozhovor jsem překládala docela dlouho (asi tři dny) a omlouvám se, jestli tam bude něco, čemu zrovna nerozumíte. Pro kopírování by bych byla ráda, kdybyste uvedli zdroj www.moonshine.blog.cz



DW: Moc se neví o tvém dřívějším životě (o dětství a výchově). Jaké osobní zkušenosti v dopívání zapříčinily, že sis vybral(a) život v izolaci a děláš hudbu?


AVC: Důvod, proč se o mém dřívějším životě moc neví je jednoduchý, protože ho moc nezmiňuji. Jestliže to není v mé hudbě, nemusí to nikoho zajímat. Tečka.
Nicméně, tvá otázka není tak lehká na zodpovězení, protože tu nebyla jen jediná událost,která mě uvořila k tomuto obrazu, jako jsem teď.
Stejně jako u všech vývojových procesů v životě, to byla kombinace všeho, s čím jsem se setkal(a)....v podstatě ve dvanácti, když jsem úmyslně pomyslel(a) poprvé na sebevraždu.
Pamatuju si to docela jasně, protože jsem to slovo nikdy předtím nepoužil(a). Ale od té doby je ta myšlenka pořád se mnou jako možná volba. Přitom silně věřím, že sebevražda je nezbytné lidské právo, protože ta jediná věc, kterou my, pouzí návštěvníci na této planetě, opravdu a skutečně vlastníme je naše jednotlivé lidské tělo...-zbytek..- je jen vypůjčen. Opakuju: možnost skončit svůj život je posvátný dar a nezbytné lidské právo, které vám absolutně ŽÁDNÝ smrtelník nemůže vzít...-žádná církev, žádný doktor, žádný soudce. To je to, čemu věřím. Takže, pokud se ti chce zpívat, zpívej: ,,Je to mé tělo, a umřu, pokud budu chtít....(umřu, pokud budu chtít, umřu, pokud budu chtít)..mohl bys chtít umřít také, pokud se ti to stane." Jedna z mnoha věcí, kterou jsem musel prožít bylo vychování,asi možná nejpopsatelnější jako klasická "dvojsvazující"situace...a to všechno k tomu vedlo.