Rozbor textů - Sopor Aeternus 6

4. ledna 2014 v 20:14 | Clamor |  Sopor Aeternus
Dnešní rozbor patří mé oblíbené písni z alba Les fleurs du mal - Bittersweet.

Často, když si ji pouštím, mám pocit, že žiju uvnitř té písně a že se přehrává pořád dokola a bude se přehrávat dokud neumřu.

Bitter - tedy větší část té písně, pojednává o tom, jak dáváme novým lidem v našem životě pořád novou šanci. Vždy doufáme, že zrovna tenhle/tahle bude ta pravý/á a že jen na něj/ni se můžeme spolehnout, sdílet s ním/ní svá přání i obavy, ale pak přijde ta část: I´ve opened up my heart so many times, but now it´s closed. Tedy rezignace po pádu, kdy si říkáme, proč bychom to měli pořád dokola zkoušet? Bude jednodušší být sám/sama.

Hrozně moc se mi líbí věta: How rich in contrast love can be...Kontrastů je plno a ne všechny se k sobě můžou hodit...

A pak se to začíná přetáčet v druhou část slova, tedy Sweet:
Máme se tomu smát nebo zase brečet nad celým tím selháním...Nein, das ist nicht das Ende der Welt ( Ne, není to konec světa) Und das Spiel geht weiter....(A hra jde dál)...Noch viele schönste Wiedersehen...
Ano, bude ještě mnoho různých shledání...Tedy, přece jen to ještě někdy zkusím...Ovšem teď si přeji být na chvíli sám/a....a přichází poslední sloka. A teď, když se otáčíš k odchodu, snažíš se vynutit úsměv - jakoby náhradu - než se zhroutíš a rozpláčeš.
Takže jsme z toho nakonec my vylezli jako vítězové...



Upozorňuju všechny, co si mé rozbory čtou, že je to rozebíráno čistě jen z mého pohledu a tak jak tu píseň vnímám já...


 

Stručný report z koncertu VNV Nation

9. listopadu 2013 v 1:09 | Clamor |  Křik mých myšlenek
Konečně jsem si od pondělí ukousla trochu dobré nálady, a tak se chystám napsat rychlý přehled mých pocitů z nedělního koncertu VNV Nation. Tak dlouho jsem ten nápad (tedy napsat něco jako report) válela v hlavě, až najednou nevím, jak začít.

Co takhle začít tím, že VNV Nation je vlastně jediný elektronický projekt, který mám opravdu ráda a musím přiznat, že po tom koncertu snad ještě víc. Naposledy tu měli koncert tuším v roce 2011, ale ten jsem nestihla, neboť jsem byla ještě slušná moravská studentka třetího ročníku, která se nemohla v neděli večer utrhnout z místa svého bydliště.

Po tom koncertě v roce 2011, jsem se bála přihlásit na Facebook, protože jsem měla strach právě z toho, že moji kamarádi budou plní emocí přidávat jeden status za druhým a mě to pak bude líto. No samozřejmě, že bylo. No a tak co čert nechtěl...Když jsem viděla na FB v srpnu událost VNV Nation v Praze, nemohla jsem jinak než zaškrtnout Zúčastní se!...A zapřísáhla jsem se, že tenhle koncert už nepromrhám, když cesta do Lucerny mi potrvá maximálně půl hodiny.

Najednou se srpen přetočil v listopad a konkrétně 3. a já jsem se se svojí partou domlouvala v kolik mě vyzvednou. Dvě hodiny jsem se připravovala a pak jsme všichni vyrazili.

Při vstupu do Lucerny mě překvapilo, že tam není takové vedro, jak jsem očekávala, takže to bylo rozhodně velké plus. VNV Nation měli začít v 21:00, takže jsme se s kamarády stihli vyfotit, vypít nějaké to pivo a přesunout se k pódiu. Musela jsem, prostě jsem musela stát hned v první řadě a jak se později ukázalo, nebyla to vůbec chyba!

VNV Nation začali přesně ve slibovaný čas, již v 21:01 začal Ronan Harris (frontman - zpěvák), skákat po pódiu v rytmu nové písničky Retaliate z nového alba Transnational. Už při této první písničce publikum ožilo, ruce vyrazili směrem ke stropu a já měla pocit, že jsem úplně někde jinde. Jako druhou píseň nám představili Sentinel a po ní přišlo krátké přivítání.
Dozvěděli jsme se, že na koncert nepřišli jen Češi, ale objevil se tam i jeden Španěl. Z Ronanova projevu jsem měla hned dojem, že to bude neuvěřitelně milý chlapík. Při dalším songu, Chrome, se začali někteří jedinci natahovat přes zábrany se vstupenkami nebo CD. Ronan je popadl a začal rozdávat autogramy, několikrát se podepisoval i během zpívání, a přesto jeho zpěv neztrácel na kvalitě. Musím přiznat, že podrobnosti si už moc nepamatuju, neboť jsem byla takřka v tranzu. Celý koncert odehrál s neuvěřitelnou energií a láskou k publiku. Svou radost dokázal přenést na publikum, a tak bez velkého vybízení měli lidi ruce nad hlavou a tleskali, mávali jako o život. Ronan ale sdílel nejen radost, ale také smutek. Konkrétně u písně Illusion. Zpíval tak procítěně, že mu samotnému upadla nejedna slza. Přiznám se, že jsem taky neměla daleko k pláči. Ještě víc se mi ale chtělo brečet, když ohlásili již druhou várku přídavků a blížila se již poslední píseň Perpertual. Všichni jsme zpívali tu du du du du du du, let there be, let there always be....never ending light. A nekonečné světlo tu opravdu bylo. Zářilo v očích každýho člověka v publiku, ale i Ronanovi. Líbilo se mi, že si opravdu užíval tu atmosféru a dokázal ocenit to, jak lidi znají písně, zpívají s nimi, skáčou...Přišlo mi to vzácné. Nikdy jsem to u žádného zpěváka neviděla - nebo alespoň tak silně. Přišlo mi i neuvěřitelně fascinující, když si všiml, že ho jeden člověk za mnou natáčí na mobil, přistoupil na okraj pódia, natáhl se pro ten jeho mobil a udělal kolečko po zbytku kapely, natočil tomu chlápkovi všechny ty skákající lidi a nakonec i sebe :) Po písni Perpertual se s námi definitivně rozloučili s příslibem, že za 20 minut bude autogramiáda.
Pocítila jsem jakýsi smutek v hloubi duše, že nemám nic, co bych si mohla nechat podepsat. Autogramiáda pro mě totiž znamenala i šanci s ním prohodit pár slov. No a najednou, jako blesk z čistého nebe přede mě přistoupil jejich manažer nebo kdo to a podal mi Setlist. Tak jsem se zaradovala a šla si stoupnout do fronty, která nebyla zatím nijak velká. Byla jsem třetí na řadě. Dvacet minut uběhlo celkem rychle, povídali jsme si všichni o tom koncertu, jak to bylo skvělé a tak a taky mi jedna holka pochválila můj makeup. Teda spíš moje extrémně dlouhé modré řasy (samozdřejmě, že umělé ;) )
Najednou se před námi zjevil Ronan v zelené košili a umytý od toho všeho potu. Podepsal věci těm dvěma lidem přede mnou a pak jsem přišla na řadu já. Poděkovala jsem mu za úžasný koncert a tak se mě ptal, po kolikáté jsem byla na VNV Nation, tak jsem se přiznala, že to byla moje premiéra, pozval mě na příští Amphi festival, prý tam bude hrát na lodi za doprovodu cella a klavíru. No jestli mi to vyjde s financemi, tak bych to ráda viděla :) Potom se mě zeptal na jméno, takže mám Setlist i s věnováním a prohodili jsme ještě pár slov a pak jsem už nechtěla zdržovat, protože za mnou se ta fronta kompletně změnila. Bylo tam tolik lidí! S kamarády jsme se vydali na cestu směr domov a samozřejmě, že jsme si nepovídali o ničem jiném než o koncertu a pořád jsme si pobrukovali písně. Obzvlášť Tomorrow never comes, Illusion, ale úplně nejvíc Perpertual, tedy tu du du du du du.

Nelituju, že jsem tam šla. Byl to nejlepší koncert, na jakém jsem kdy byla.

Setlist:
Retaliate
Sentinel
Chrome
Primary
Illusion
Everything
Space & Time
Tomorrow never comes
Standing
Off screen
Farthest star
Resolution

a přídavky:
Further
Epicentre
Control
Nova
If I was
Perpertual

POETICA rozhovor

25. října 2013 v 3:35 | Clamor |  Sopor Aeternus

Anna-Varney: Bylo kolem třetí hodiny ráno a byla jsem příliš unavená na to, abych psala, tak jsem to pro změnu všechno nahrála, aby se to přepsalo později. Pro opravdový článek byly odpovědi přeloženy do francouzštiny, a pokud vás zajímá (což by mělo), můžete si objednat kopii vytištěného magazínu...

Jak jsem řekla, byly tři hodiny ráno, takže si v podstatě tímto rozhovorem jen tak mumlám. Nebuďtě zmateni, protože si také sama sobě čtu otázky (no, kromě té první). Jo, a taky je tam trochu hudby....někde. Můžete si také toto audio zdarma stáhnout na Bandcamp.

 


Bodymodifikace

18. prosince 2012 v 18:11 | Clamor |  Křik mých myšlenek


Bodymodifikace aneb Proč mě to pořád zaráží??!

Myslím, že lidstvo, ačkoli o sobě prohlašuje, jak tolerantní vůči společnosti je, až do konce věků nepřestane zarážet, urážet, udivovat kreativita jedinců.
K napsání tohoto článku mě inspiroval zejména pracovní kolektiv, zvláště potom šéf.
Nedávno jsem se setkala s jedním článkem o bodymodifikacích. Byl o transsexuální dívce (Roni Lachowicz, Polsko), která si své tělesné modifikace dělala úplně sama, či za spolupráce svého kamaráda). Má nespočet piercingů, split jazyka, tetování v očním bělmu, implantáty na rukou a na čele a plno dalších věcí. Zmiňovala se, že v Polsku se na ni každý díval jako na mimozemšťana. Jak asi každý ví, Polsko je velmi věřící země a podařilo se mi vyslechnout si názor jednoho věřícího člověka na adresu Roni. Tento člověk prohlásil, že Roni je v moci ďábla a že tohle rozhodně není normální. Že ho jednou ten ďábel, co má v sobě, dovede k šílenství a bude ho navádět k sebevraždě a že to ten člověk opravdu jednou udělá.
Toto prohlášení mě opravdu vyvedlo z míry. Někteří lidi nechápou, že zrovna pro ni je to to nejlepší, co mohla v životě udělat. Vždyť jí ty modifikace dělají radost. Určití jedinci v této ušlápnuté společnosti nemají za životní cíl manažerovat nějakou firmu, nosit kravatu a mít dům za miliardy a předhánět se se sousedem, kdo má větší auto či bazén. Popravdě nesnáším tento druh populace. Jsou akorát omezení a bez špetky kreativity či pochopení, empatie chcete-li....
Neříkám, že já bych nějakou bodymodifikaci chtěla, ale rozhodně kvůli tomu neodsuzuju ty lidi, kteří ji mají...a které to udržuje při smyslech.

Psychická bolest vs. Fyzická bolest
Oproti Roni jsem právě nenápadný člověk v davu (žel bohu mé podholy již zarostly), ale i já miluju vyčnívat z davu. Být jiná. A naopak znám to, když na vás na ulici lidi zírají a kroutí nesouhlasně a opovrženě hlavou. Připadáte si potom jako odpad, ale na druhou stranu jste hrdí, že jste lepší než ti lidé, kteří na vás ukazují prstem a šeptají si a potom se ještě dětinsky chichotají.
A myslím si, že urážky a všechno to kolem člověka udeptá víc než to, že si rozřízne jazyk. Protože ten jazyk se jednou zahojí, ale lidská blbost zůstává a nechává jizvy napořád.

Winter is coming

30. listopadu 2012 v 14:55 | Clamor |  Křik mých myšlenek
Jsem sama doma...A zima přichází....Tragické období, ačkoliv tak pěkné začíná. Tak nějak se mi začali vybavovat různí strašáci mé mysli. Cítím se tak nějak....neúplně. Nevím, co nakoupit mým příbuzným k Vánocům, chci jet na nějaký pěkný výlet, ale není čas, není s kým... Chci studovat psychiatrii na medicíně a lituju, že jsem přece jen kdysi nešla na ten posranej gympl. Prostě jsem se totálně netrefila....Chci si zase vyholit hlavu, ale vzhledem k práci, kterou dělám, by mě hnali sviňským krokem. A tak mi ta hlava zarůstá a zarůstá...Dlouho mě nepolíbila umělecká múza a mám chuť psát, mám chuť zase kreslit, ale nevím co...A proč taky. Všechno stojí za houby s octem, stejně kreslit neumim.

A proč sakra nesněží?!

Kolik jí je let?

12. července 2012 v 19:02 | Clamor |  Sopor Aeternus
Tak mě ještě napadla jedna otázka...Kolik si myslíte, že je Anně let?

Já myslím, že kolem 40 nebo lehce po ní...

Rozbor textů-Sopor Aeternus 5

12. července 2012 v 18:55 | Clamor |  Sopor Aeternus
Something wicked this way comes

Tato píseň z alba Songs from the inverted womb je taková lkavá, naříkající a moje další oblíbená. Zároveň ve mě vyvolává rozporuplné názory na vztah Anny k její matce...

Slova této písně jsou naprosto pochopitelná a není nic, co bych tu musela vysvětlovat.
Perhaps this is the saddest story, it is full of pain and hurt,
because, of all the names and phrases of this mortal world,
there is only one that I hate more than any other,
and this most disgusting term is the one of "Mother".
-
Třeba tohle je ten nejsmutnější příběh, je plný bolesti a ublížení, protože
ze všech jmen a slov na tomto smrtelném světě, tohle jediné je
to, které nenávidím víc než ostatní, a ten nejnechutnější výraz je
"Matka".

V době, kdy Anna psala tento text, musela ke své matce pociťovat velkou nenávist. Kdo by se taky divil. Anna se narodila, když její matka byla ještě dost mladá. A matčina nezralost vedla k tomuhle. Když se dítě ptá (jakože děti jsou hodně zvídavé), následovaly urážky nebo dokonce fyzický trest a zavírání do temného sklepa.
Ale když Anna byla ještě jako šestiletý chlapec v nemocnici, její matka tam byla taky. Nemyslím, že se tím dá opodstatnit všechno. Nevím detaily. Nevím, proč Anna matku tolik nenáviděla. Možná to souvisí s Anninýma depresema a ty nápady se sebevraždou....s tím, že třeba její matka zásadně odmítla proměnu svého syna v ženu - těžko říct.

Na druhou stranu, když se Anna dozvěděla, že její matka těžce onemocněla (rakovina žaludku), zasáhlo ji to hodně. Byla u ní v nemocnici, dokonce tam pořídila pár fotek, jak svou matku drží za ruku. Přišlo odpuštění na konci jejího života? Anna taky přestala pracovat na prvním díle trilogie A triptychon of ghosts. Předtím, než její matka zemřela, nechala jí taky u sebe bydlet, aby se o ní mohla starat. Po její smrti (22. července 2010), myslím, že snad o nějakýho půl roku později, když tak Anna probírala svůj mražák, našla tam jídlo, který jí uvařila její matka a z jejího zápisu na blogu vím, že z toho měla ohromnou radost, bylo to něco jako zmrtvýchvstání...

Jak jsem řekla, neznám všechny důvody, proč Anna svou matku neměla ráda, ale myslím, že v hloubi srdce ji milovala a je pěkný, že se o ni starala i přes to všechno...





Pátrání po zlu

29. června 2012 v 19:46 | Clamor
Tímto bych chtěla zahájit pátrání po zlu. Co to obnáší? Zdlouhavé nalézání blogů s goth tématikou, která je naprosto mimo mísu. Chci se najít pár "zlo blogů" plno samých pozerských a neinformovaných keců.

Co mě k tomu donutilo?
Zejména stránka na FB, která se jmenuje Gothic v ČR. Nedávno jsem tam dala odkaz z youtube na skvělou skupinu 45 Grave. Myslela jsem si, že to bude mít celkem ohlas a lidi se začnou ozývat, jakože je to super a dobře, že jsem to tam hodila....ALE ....během pěti hodin získalo video pouhé 2 "lajky". Říkám si - no tak sakra co tihle lidi poslouchají? - a hodila jsem tam další video. Tentokrát Nightwish - Nemo a napsala jsem k tomu Nejlepší skupina na světě...Naneštěstí jsem se prozradila předchozím videem a mou lež jen tak neprokoukli. Spíš vznikla debata jako jestli poslouchat nebo neposlouchat Nightwish. Velmi trefný se mi ale líbil jeden komentář od známého DJ z Brna...

"No to bude tim ze 45 Grave tady uz nikdo ani nezna, moje recenze na jejich novou desku mela naprosto minimalni pocet precteni.
Jinak se pridavam k nekterym tady, Nightwish jsou vcelku dobra metalova kapela a na jejich poslechu neni nic spatneho, jen by se nemeli cpat do gothiky, tot vse"

Sen

20. června 2012 v 19:09 | Clamor |  Křik mých myšlenek
Asi před hodinou a půl mě konečně zmohlo to vedro a taky čtení ENIGMY a usnula jsem na gauči.
Zdál se mi podivný sen. Ten sen byl ale tak živý, že mi přišlo, jakože se to odehrává ve skutečnosti.

Byla jsem doma a mamka mi řekla, že budeme mít návštěvu. Ani jsem se nepídila po tom, kdo že to k nám má příjít a tak nějak jsem uklízela a vyčkávala. Kolem páté hodiny podvečer se rozdrnčel zvoneku dveří a mamka šla otevřít. Myslela jsem si, že za ní přišla sousedka na kafčo nebo tak. Ale k mýmu úžasu do předsíně vstoupil.......................

Anna proti týrání zvířat - videa

13. června 2012 v 20:37 | Clamor |  Sopor Aeternus
Týrání zvířat je opravdu hrozná věc a tak mě nepřekvapuje, že někdo jako Anna se v tomto oboru taky angažuje :-) Uličnice Anna (všiměte si té sexy pózy, oh jak já ji žeru :D - v USA, Montana, při natáčení A strange thing to say)


A tady je to slíbená video, kde Anna mluví svým přirozeným hlasem :-)

Kam dál